pondělí 19. března 2018

vzhůru do Asie!


Tak už se to blíží, ve středu brzo ráno vyrazíme autem na vídeňské letiště a odtamtud přímým letem směr Hong Kong. 
Naše první letošní cesta. Dostali jsme na poslední chvíli i víza, takže se na pár dní podíváme i mimo demokratický Hong Kong - konkrétně do Kantonu a Guilinu.

Už se fakt neskutečně těšíme, všichni. Lola to opakuje minimálně pětkrát denně. Už je to cestovatelka.

Nemůžu vám slíbit, že budu psát denodenní reporty, jako jste byli vždycky z našich cest zvyklí. Možná jo, možná se mi bude chtít psát cestovní deník, ale možná se mi cesta bude chtít užívat bez něj. Každopádně na Instagramu se určitě úryvky naší cesty do Číny objevovat budou, tak tam občas nakoukněte.

Často se mě někdo ptá, jak se dají zvládnout s dětmi ty dlouhé lety. Já vlastně nikdy nevím, jak na to mám odpovědět, protože ono je to strašně individuální. To, jak které dítě dlouhý let/cestu zvládá, jak je na to zvyklé, jestli se mu nedělává zle a v neposlední řadě taky jak to zvládají rodiče (to je ještě důležitější, protože svým klidem/neklidem děti ovlivňujete), na co jsou připravení a co je vlastně jejich představa dobře zvládnutého letu.

Naše děti zvládají lety dobře.
V naší představě dobře. Neznamená to, že za jedenáctihodinový let nedojde k několika vnitřním kolizím, že bychom celou dobu nemuseli nic řešit nebo snad že bychom se vyspali (myslím my dva, děti spí pokaždé alespoň nějakou část letu). Jenže my s manželem oba dva prostě cestovat chceme, chceme cestovat i s dětmi. Jsme skálopevně přesvědčeni o ohromném přínosu společného cestování nám všem - jako rodině, dětem i páru. A z toho důvodu jsme schopní ty kolize společně zvládnout a s dětmi se na cílové místo bez újmy na psychickém zdraví prostě dopravit.
Navíc, čím jsou naše děti starší, tím je to jednodušší. Samozřejmě. Jsou na to zvyklé, vědí, jak by se měli v letadle chovat a většinou se to snaží dodržovat, dá se s nima už na ledasčem domluvit a HLAVNĚ - my prostě s manželem v těch ne zrovna sluníčkových situacích umíme zachovat chladnou hlavu a nenechat se rozhodit. Což je základ rychlého vyřešení jakéhokoli konfliktu.

Čímž jsem vám asi zrovna moc nepomohla, pokud se chystáte na první dálkový let s dětmi.
Ale my samozřejmě máme i nějaké svoje zaručené "fígle", nebo spíš prostředky, kterými naše děti na většinu toho jejich bdělého času v letadle zabavíme. Jen si nejsem jistá, že se to dá generalizovat, takže to fakt není žádná zaručená rada, spíš to berte jako inspiraci a pojďte nahlédnout našim dětem do cestovních kufříků.


Než se začnu rozepisovat o tom, co v těch kufřících teda mají, řeknu vám jednu takovou poznámku na okraj.
U nás doma se v podstatě téměř vůbec nejedí žádné bonbony a čokolády. Nejsem v tom odmítání cukru vůbec ortodoxní, ale některé věci mi přijdou zbytečné a prvoplánové ládování dětí sladkostmi horem dolem je jedna z nich. Pro Lolu vždycky byl velký svátek dostat někde bonbon. Takže když jsme s ní začínali létat, zavedli jsme si pravidlo, že "bonbony patří do letadla". Vždycky dostala na let svůj osobní pytlík gumových medvídků (pro ni absolutní Vánoce, jinde než v letadle se to nedělo) a byla naprosto šťastná. Stal se z toho rituál, na který se vždycky do letadla těšila.

JENŽE!
Pak jsme začali létat i s Alánkem a ukázalo se, že dát hyperaktivnímu Alanovi pytlík bonbonů ve chvíli, kdy má x hodin sedět na zadku, je nejblbější nápad ever!
Takže změna! Pokud si nejste absolutně stoprocentně jistí tím, jak vaše dítě reaguje na větší přísun cukru, bonbony do letadla ne!!!

Vyměnili jsme je za kukuřičné křupky, ovocné tyčinky a jako vrchol všeho vozíme sušené fruit skins. Lola byla nejdřív trochu naštvaná, ale nakonec to pochopila a taky stačilo sehnat fruit skins ve tvaru želé bonbonů, říkat jim bonbony a všechno bylo zase v pořádku.

Takže to jen tak na okraj. Bonbony do letadla si fakt hodně dobře rozmyslete.

Závěrem je zkrátka otázka, co pro vás taková "dovolená" vlastně znamená. Jestli si pod tím pojmem představíte nohy nahoře, čistou hlavu, klid a ticho, tak se z cestování s dětmi asi zblázníte. Jestli ale naopak chcete někam jet proto, abyste něco nového a úžasného viděli, poznali, zažili a ukázali dětem kus našeho krásného světa, jste ochotni a připraveni pro to obětovat část svého osobního komfortu a jste spíš aktivní typ cestovatele, tak směle do toho. Není se čeho bát.



Naše děti si s sebou na dovolené nevozí moc hraček, ukazálo se totiž, že jsme na cestách vždy tak moc aktivní, že na hračky jako takové není ani čas a nejsou tak moc potřeba, tedy ne nějaké velké množství. Do letadla se určitě vyplatí mít s sebou nějakou tu aktivní zábavu, knihy, oblíbeného plyšáčka a na dálkové lety velmi doporučuji pořídit dětská sluchátka s ochranou sluchu - na těchto letech totiž bývá v každém sedadle k dispozici malá televize, na které si každý může pustit, co chce, je tu na výběr i spoustu pohádek a na chvíli to dětem tu cestu ukrátí.




Letos jsem sehnala tyhle cestovní kreativní sety od Tiger Tribe (mají je v Kidtownu) - to je přesně typ hry, který je do letadla super, obsahuje všechno potřebné, krabička zároveň slouží jako podložka. Mimo ně má Alánek připravené dinosauří omalovánky se samolepkami a Lola nějaké pracovní sešity pro předškoláky - ty vždycky kupuju v Levných knihách, mívají tam velký výběr za dobré ceny.





Skoro vždycky, když někam jedeme, mám pro děti připravené nějaké malé překvapení. Hračky od nás normálně dostávají jen na narozeniny a Vánoce, ale na delší cesty se pro ně většinou snažím připravit něco nového a neokoukaného, co jim ukrátí přejezdy a zabaví je třeba na hotelu. Na festivalu mini mě na podzim uchvátily tyhle malé krabičky se zvířátky, na cestování je to ideální malá hračka a navíc jsou fakt roztomilé. Jsou také od Tiger Tribe z Kidtownu.


Z knih s sebou vždy bereme jednu, která je o místě, kam jedeme (teď To je Hong kong od M. Šaška), jednu až dvě na čtení před spaním - abychom toho nemuseli tahat moc, vybírám takové, kde je hodně delších příběhů, třeba Dům myšek, no a pak taky nějaké aktivní knihy, se kterými se děti zabaví i samy - Alánek si veze dětskou rozkládací encyklopedii dinosaurů z Levných knih a Lola si sbalila dvě knihy Kouzelné čtení s mluvící tužkou - ty má fakt děsně ráda a na tužku se dají napojit i ta sluchátka, takže v letadle nikoho neruší.


No a jako poslední mají s sebou malé kufříky s autíčky (ty milují obě děti) a s Legem. Doma u nás stále frčí Lego Duplo, kterého máme spoustu a postavíme z něj úplně cokoli, nicméně Duplo je na cesty svou velikostí fakt hodně nepraktické. Kufříkem klasického Lega ale na cestách naše děti rozhodně nepohrdnou a zabaví se jím večer nebo ráno na hotelu.


V neposlední řadě vám ještě ukážu Loliny nové jarní boty, slíbila jsem vám to v jednom z posledních článků, budou mít v Hong Kongu svojí premiéru, tam už totiž vládnou jarně letní teploty. Jsou z nové krásné jarní kolekce od Bobux, na kterou určitě koukněte, pokud máte doma dítě s úzkou nohou a máte rádi barefootky. Je to stejný typ, který jsme měli i loni na jaře, takže na celou recenzi na ně se můžete podívat už na můj loňský článek.



Alánkovi jsem se letos rozhodla poprvé pořídit celoročky od Livie and Luca. Alánek si mezi všemi těmi krásně barevnými a vzorovanými botami vybral kožené hnědé polobotky, což mě trochu překvapilo, ale on je takový malý módní mág, tak se mu prostě asi zalíbily nejvíc. :D Jak se osvědčí ještě uvidíme, zatím je měl na sobě jen jednou krátce a nikdy jsme od této značky boty ještě neměli, takže jsem sama zvědavá. Každopádně jsou fakt super prostorné, pro děti s širokou nohou.


No, a to je vlastně asi všechno, co jsem vám dneska chtěla říct.
Takže my jdeme teď dobalit a ve středu huráá za dobrodružstvím!

28 komentářů:

  1. I když to téměř všechno vím, stejně jsem si přečetla se zaujetím.

    OdpovědětVymazat
  2. Jéé, díky za skvělý článek :)

    OdpovědětVymazat
  3. Mohu poprosit o tip na sluchátka pro děti? Děkuji Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My máme sluchátka Trust Sonin, Lola už je má tak rok a jsme spokojení - mají pojistku proti hlasitosti a jsou velmi pohodlná. :) Tereza

      Vymazat
  4. Šťastnou cestu !!!! Šá

    OdpovědětVymazat
  5. Když to tak čtu a porovnám s naším cestováním s dětmi, tak musím podotknout, že je zde veliký rozdíl, a to především finanční. Je velký rozdíl bydlet v hotelu s veškerými službami/ve stanu či karavanu na divoko a vačení v kotlíku, letadlo se zmíněnými televizkami/nízkonákladová společnost či autobus, hračky za tisíce a vybavení snů vs. plyšák a leporelo po rodičích... prostě dva odlišné světy.
    Přeji vydařenou cestu, ať se vše podaří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové rozdíly v životě zkrátka jsou, ale věřím, že si obě dokážeme svých možností užívat a být ve svém životě šťastné. :)
      Díky! Tereza

      Vymazat
    2. To určitě, opatrujte se a vše si hezky užijte! :-)

      Vymazat
    3. Nechci být zlá, ale z vašeho příspěvku vyzařuje závist.Nevím co dělá Terky manžel a je mi to jedno, ale Terka může být právem pyšná že má muže který dokáže zabezpečit rodinu.A každý je svého štěstí strůjcem.Já taky nejsem boháč ale třeba letenky se dnes dají sehnat za pakatel, a co se týče hraček tak třeba lego taky není nijak drahé, záleží samozřejmě co kupujete.A já radši koupím jednu hračku sice dražší ale kvalitní než deset šmejdů.A před tebou Terko smekám že se nenecháš rozhodit a umíš slušně odpovědět :-)

      Vymazat
    4. Mě přijde, že ta jedovatost byla způsobena tím, že to je takový product placement, propaguje se tam určité drahé zboží, jestli to četl pepik z horní dolní, tak si určitě uvědomil rozdílnost.

      Vymazat
    5. Mám teda potřebu se paní zastat. Nemyslím si, že je to závist. Každý jsme zvyklí na jiný styl cestování. My si třeba můžeme dovolit vyšší standart, stejně rádi cestujeme i létáme na divoko a naše malé děti si na zádech nosí i svoje oblečení. Myslím, že nejdůležitější je s dětmi cestovat a užít si to, jedno co mají v batohu.

      Vymazat
    6. Každý svého štěstí strůjcem...to jako že vyměním muže, když nebude pořádně vydělávat? :-D (Nadsázka.) Já příspěvku čtenářky rozumím a nepřišel mi nijak útočný. I pro mne je popisované cestování a jeho frekvence jiným světem. A ano, závidím - v dobrém - tu finanční "volnost", ale je mi jasné, že je vždy něco za něco...Lea

      Vymazat
    7. Já myslím, že tohle je zbytečné. A je to důvod, proč z blogosvěta odcházím. :) Mám ráda jednoduchost, svobodu a variabilitu. Ale na internetu to moc nejde, tady se bude vždycky o všem debatovat a všechno rozebírat, i když to k tomu nebylo vůbec určené a ani to nebylo jakkoli nutné. A tím se naprosto do nikoho nenavážím, chápu a respektuji názory všech, i proto jsem na první komentář zcela upřímně odpověděla tak, jak jsem odpověděla. Jen se už do takových rozhovorů nechci zamotávat, už jsem někde jinde a chci si jen svobodně a bez zbytečných debat užívat svůj život tak, jak chci já... :)
      A mimochodem, domluvený product placement je tu jen na boty. Všechno ostatní doporučuji zcela z dobré vůle. Jen abyste měly přehled. :) Tereza

      Vymazat
    8. Naprosto vás chápu, i když je mi líto, že zrovna tento blog končí. Byl plný obrovské inspirace, nápadů... A co se týče příspěvku výše, taky bych v tom neviděla žádnou závist či cokoli zákeřného, myslím, že tím chtěla dotyčná naznačit, že je cestování a cestování a jsou podmínky, za kterých se poznává svět mnohem mnohem jednodušeji i s dětmi, než když se jede "sparťánsky", ovšem také se vším nasazením a nadšením. Obojí má svá pro. Nezbývá než popřát, ať Vás líbá múza a jste šťastná v tom, co naprosto skvěle děláte!

      Vymazat
    9. Mně ten první komentář také nepřijde nijak útočný, prostě konstatování, že je to jiný styl cestování a vlastně života vůbec. My to máme také tak - i když si můžeme pořídit vcelku všechno, co se nám líbí, stejně nám přijde zbytečné utrácet za designové kousky pro děti, i když po nich skrytě toužím a moc se mi líbí...ale pak si říkám prostě proč bych to kupovala... Aby se v nich ráchaly v louži a chodily bahnem? To by mi bylo líto oblečení. Tak jim radši louži zakázat?...to nechci. Tak prostě vydržím mít děti levně oblečené (i mezi levným oblečením se najdou nekýčovité věci), ale šťastné a po každé procházce umazané jako čuňata.
      Stejně tak hračky. Nemusí mít každý den novou. Můžou se na ně těšit na Vánoce, svátky, narozeniny. To vybíráme kvalitnější, pěkné, nekýčovité (několikrát jsme se už inspirovali tady)...stejně tak knížky, těch máme mraky i po nás... No ale nakonec je stejně poslední měsíc u nás favorit dárková papírová taška plná různých papírků, kartiček, tátova kapesníku a dvou oblíbených nátělníčků. Jezdí s námi všude. Na hračky doma vlastně děti ani moc nemrknou... Tak často je zapojujeme do činností, že nejsou potřeba.

      A cestování - obdivuju, že to zvládáte silami takovéhle výpravy. Zajímalo by mě, kolik toho jde tam na místě s dětmi zvládnout, a jak to nesou ony. Jestli to dokážete vybalancovat, aby si to užili všichni, což asi jo, tak klobouk dolů, to je paráda. My jezdíme spíš do bližších destinací, nebráníme se stanu, spaní pod širákem, opíkání buřtíků. Každý víkend jsme někdě.

      Z příspěvku je román, a to jsem jen chtěla smířlivě napsat, že to prostě má každý jinak. A myslím, že i kdybych měla třeba o milion financí navíc volně k užití, budu to mít nastavené stejně stejně jako teď :) Je to o přístupu k životu. Taky je důležité brát blogy s nadhledem. Je to jen okno do života, kde si každý vystaví to nejhezčí.

      Tak hodně sil všem, papa

      Vymazat
    10. Ano, to máte samozřejmě pravdu - mám to v podstatě (kromě cestování) dost podobně, v reálném životě. Blog je jenom jeho hodně malá, zkreslená část, útržky, které netvoří celek, i když někteří čtenáři si ho z nich tvoří. Třeba hračky mimo Vánoce a narozeniny (svátky ani neslavíme) naše děti dostávají velmi velmi zřídka. Třeba před dlouhým, nepohodlným letem. :) A i na cestování se snažíme ušetřit, když to jde. Ale do některých destinací se člověk s karavanem či stanem zkrátka nepodívá. :) Takže je třeba to tak brát. Někdo máme touhy tyhle destinace poznat, někdo ne. A pak to tvoří rozdíl v tom, kolik jsme ze svých rozpočtů těmhle zážitkům ochotni (nebo kolik můžeme) věnovat. Pro nás je například utrácení peněz za cestování (a zážitky obecně) naprosto nejsmysluplnější způsob nakládání s tím, co těžce vyděláme. :)
      Všechno má dvě strany mince, a teď tedy mluvím jen sama za sebe, nikoli za jiné blogerky (nejsme společně smýšlející skupina) - třeba zrovna co se týče toho oblečení. Já zase raději dětem pořídím to "designové" oblečení od českých tvůrců a značek než to levné vyráběné v otřesných podmínkách. Zmažou ho úplně stejně, ale máme pračku. :) A taky samozřejmě nakupujeme v sekáčích, ale v těch větších velikostech už je to spíš takové "školkové" nebo domácí oblečení. Někdy si to "designové" oblečení třeba vybarteruju za focení, aby mi nebylo líto tolika peněz. :) A tak bych mohla pokračovat se vším. Všude na internetu, to co vidíte - to jsou jen obrázky. To, co si čtenář myslí, že se za nimi skrývá, pochází spíš z jeho hlavy, protože si tam ty chybějící části života dosazuje podle vlastní fantazie.

      A co se týče cestování - naše děti to milují. Je to styl života, který znají od mimin. Není potřeba ani nic balancovat, baví je to tak, jak to je a každou další cestu mě překvapí, že toho vlastně zažijeme a stihneme daleko víc, než když jsme cestovali sami a měli tendence se trochu flákat. :) Není potřeba to obdivovat, je to náš styl života, nestojí nás to žádné zvláštní úsilí, děti si samy zvyknou na životní styl rodičů a radují se ze stejných zážitků, jako my. Dotaz "kdy zase někam vyrazíme" u nás doma od dětí padá hodně často. :) Je to jen o nastavení vlastní mysli. Pokud to tak člověk chce. Tereza

      Vymazat
    11. Jo a pokud vás opravdu zajímá, co všechno se na takové cestě dá s dětmi zvládnout, koukněte ke mně na instagram, dělávám tam takový cestovní fotodeník všeho, co jsme zažili. Nemusíte být na insta ani přihlášená, pokud použijete odkaz z webu, můžete si tam i bez registrace prohlížet a pročítat. :) T.

      Vymazat
  6. Hong Kong je skvělá destinace pro děti, čistá hřiště, často se sociálním zázemím jsou naprosto na každém kroku. Strávili jsme tam s 20m synem 14 dní a ráda na tuto dovolenou vzpomínám. Velmi jednoduše se dostanete na Macau, které stojí za návštěvu. Šťastnou cestu!

    OdpovědětVymazat
  7. Užijte si krásnou dovolenou a společný čas :-). Hong Kong není úplně obvyklá dovolenkářská destinace (alespoň ne v mém okolí) a tak jsem zvědavá na Vaše zážitky, zkušenosti a také fotografie, které jsou ve Vašem podání vždy super. Viki

    OdpovědětVymazat
  8. Dobrý den, Terezo, děkuji za super článek, vždy se ráda nechám inspirovat. Věřím, že už si krásně užíváte :-) Až budete mít chvilku, dáte mi prosím tip, kde kupujete zmíněné sušené ovoce v želé stavu? Díky moc a přeji hezký zbytek dovolené! Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, kupuju jednu značku na Rohlíku a jednu v DM, nemůžu si teď z hlavy vzpomenout, jak se jmenují, napíšu vám to tady příští týden, až budu doma. Ta z Rohlíku má ve znaku takového medvěda a dělají buď pacičky nebo spirály, je to vysušené čisté ovocné pyré. V DM je mají taky, ale jinou značku, malinové nebo jahodové ve tvaru malých obdélníčků... To jen kdybyste šla kolem, třeba na ně narazíte, doma kouknu později na ty názvy a napíšu. :) Tereza

      Vymazat
  9. Dobry vecer, diky za super clanek! Mohu poprosit odkud mate uzasne detske kufriky :-)?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, ty přivezl manžel dětem z Korei, je to značka Line Friends. Tereza

      Vymazat
  10. Taky jsme toho s dětmi za ty roky už procestovali docela dost, ale mrzí mě na tom to, že ony si z toho pamatují velmi málo:-( Připomínkou zažitků z cest jsou často spíš fotky... Dnešní debata nad britskou královskou rodinou, jak žijí a kde bydlí třeba sama královna... odpovídám, že si nejsem jistá, kde bydlí přes rok, že snad v Buckinghamském paláci? a dvanáctiletý syn se mě ptá, kde že to je? Loni tam byl!
    Šťastnou cestu a hlavně šťastný návrat domů:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, nepamatují si toho tolik - Lola si třeba už ze 3 let pamatuje nějaké výrazné obrazy z cesty po Itálii, ale detaily už samozřejmě zapomněla. Osvědčilo se nám často připomínat fotkami, často prohlížet fotoknihy, vzpomínat, mluvit... Třeba z New Yorku si Lola pamatuje i hodně detailů. I když ty maličké děti jsou možná paradoxně víc na tohle soustředěné než kluk na sklonku puberty. :) Ale nevím, to jen takový odhad a vzpomínka na vlastní dětství. :D
      Nicméně, stále si sama sobě opakuji - není to jen o tom, co si budeme pamatovat, ale o tom přítomném okamžiku, který si v tu chvíli užíváme. :) T.

      Vymazat