sobota 16. září 2017

rozhovor / Mnichovické panenky


Já teda nechci ještě vůbec strašit s Vánocema, sama je začínám řešit většinou až v listopadu, ale pokud má člověk v merku nějaký hodně osobní nebo i personalisovaný dárek na míru, musí si ho zkrátka nechat vyrobit včas.

Já jsem asi tak před rokem objevila na fleru jednu paní, která šije nádherné panenky (i na míru dle vašich představ či s vyšitým jménem dítěte), dokonce jsem se tu o ní zmiňovala jednou ve fler tipech. Pak jsem se s ní potkala v květnu na Mint marketu v Holešovicích, nechala u ní vyrobit princeznu s vyšitým jménem Lola a taky jsem jí trochu vyzpovídala, abyste se o její značce Mnichovické panenky něco mohli dozvědět i vy.
No a hlavně abyste o ní vůbec věděli!

Veronika Vykoukalová, která za značkou stojí a všechno sama vymýšlí a šije, se nebojí žádné výzvy, takže kromě svých ryze autorských panenek také dělá verze podle Elsy, Lociky, Doktorky Plyšákové nebo dalších holčičích hrdinek. Je pro mě až neskutečné, jak moc jsou tyhle Veroničiny princezny poznatelné (nemusíte se bát, že vám dítě vmete do obličeje, že tohle přece není Elsa! Lola je všechny sama poznala) a přitom tak úžasně své, tedy spíš Veroničiny, a daleko, daleko krásnější, než jakýkoli "originál".





MC: Jak jste se k tvorbě dostala?
VV: Když syn začal chodit na pár dní v týdnu do školky, chtěla jsem nějak produktivně vyplnit volný čas, zkusit něco, co by mne bavilo. Nejsem úplně sportovní typ, ani netrávím hodiny u plotny, tak jsem si řekla, že zkusím něco vyrobit. Nejdříve jsem šila filcové přívěšky, to bylo ještě dobré období, nezabíraly totiž tolik místa:-). Nevím, proč jsem si vybrala právě šití, v životě jsem neuměla zašít ponožku nebo hezky přišít knoflík, ale tolik se mi líbily věci, které na mě jednou vybafly na internetu, že jsem si je chtěla udělat a obdarovat třeba i své blízké.


MC: Proč zrovna panenky?
VV: Někdy bylo trochu úmorné šít v ruce filcové věci, měla jsem je rozpíchané do krve, a přesto jsem potřebovala, aby něco vznikalo, abych měla tu radost z něčeho, co jsem vytvořila. Filcové věcičky šly hodně pomalu, je to piplačka a já jsem nebyla v šití zběhlá. A tak mi manžel koupil šicí stroj, že si můžu něco zkoušet a když se mi to nebude líbit, tak ho dám do kouta a hotovo. Zkusila jsem ušít panenku a moc se mi to líbilo, byl tam velký prostor pro kombinace barev a vzorů, ale nechtělo se mi v tom pokračovat, nemám holčičku a nebyl důvod, proč bych se měla zabývat panenkami. Koukala jsem po jiných nápadech, ale nešlo to, panenky mě prostě strhly. Řekla jsem si, že udělám další a dám ji třeba neteři a nakonec jich bylo pár stovek... ale naštěstí i neteří od té doby přibylo:-). Občas se i já sama sebe ptám proč zrovna panenky a myslím si, že je to právě kvůli tomu, že nemám holčičku a chybí mi doma plyšáci a nadýchané sukýnky a růžová barva. Když celé dny zakopáváte o koleje a sbíráte lego, potřebujete svoji holčičí složku trochu podpořit:-).


MC: Kde berete nápady? Kromě těch vlastních šijete i velmi krásné a věrohodné panenky podle vzorů dětských hrdinek a princezen - to vás napadlo samotnou nebo vás k tomu přiměli zákazníci? (mimochodem si myslím, že tím vytáhnete trn z paty spoustě maminek, které válčí mezi vkusem a dětským přáním - vaše panenky totiž splňují oboje!) 

VV: Panenky mne napadají, když vidím materiál, když chci udělat nějaký nový model, podívám se na štůsky látek, pár jich k sobě přiložím a už to je:-). Občas některá zákaznice napíše, co by se jí líbilo, má nějaký požadavek nebo nápad a já mu dám formu a doladím detaily podle sebe. Vážím si velice důvěry svých zákaznic, mnohé mi dají úplně volnou ruku a jen nějaký prvotní impuls a zbytek pak chtějí podle mého rukopisu. Taková tvorba je pro mne nejvíce inspirativní, navíc je úplně jiné vyrábět panenku pro konkrétní holčičku než jen tak na trh. Svůj styl jsem si vytvořila, nenapadl mne jen tak z ničeho nic. Na začátku jsem kombinace vymýšlela trochu křečovitěji, dalo mi to práci, ale pak už to šlo vlastně úplně samo. Občas se maminek ptám, jak jejich dítě vypadá a co má rádo, někdy použiji na panenky látku z oblečení, které to dítko s oblibou nosilo. Moc ráda dělám kluky, je krásné když se třeba už větší chlapeček ve školním věku mamince svěří, ža by chtěl kluka podle sebe, se svým jménem. Kluci mají někdy problém projevit se, své city si schovávají, ale je jich spousta, kteří mají v posteli svého kamaráda, který je jim třeba trochu podobný a má vyšité jejich jméno. To mne pak moc těší, že můžu malinko pomoci tomu, aby se kluci už třeba ve školním věku dokázali citově projevit, obejmout svého „kluka“ a třeba mu občas něco pošeptat. Někteří mladší chlapečci pak zase chtějí panenku podobnou mamince a jiní zase úplně neutrální, zcela „holčičí“ panenku.
Panenky podle dětských hrdinů jsou opravdu hit, děti je milují, ale myslím, že vznikly spíše z popudu maminek, které nechtějí investovat peníze do masových produkcí v nylonových škrábavých šatičkách, kdy panenky často ani nemají hezký obličejík. Maminky chtějí potěšit své děti, ale některé by třeba klasickou Elsu v obchodě niky nekoupily, a když pak vidí hezkou, velkou, originální a ručně zpracovanou panenku z příjemných látek, tak ji pořídí rády a jsou šťastné, že je jejich dítko šťastné. Myslím, že všechny maminky to máme stejně.


MC: Jak taková panenka vzniká - popíšete nám proces tvorby?
VV: Nejdříve si poskládám látky , abych si byla jistá barvami, pak si panenku nakreslím, ne úplně vždy, ale jsou případy, kdy mám potřebu ji ukázat zákaznici dopředu. A někdy také kreslí zákaznice nebo holčičky. Pak je nastříhám podle šablony – občas je ještě potřeba vymyslet šablonu, pokud dělám něco tvarově odlišného. Potom jednotlivé součásti sešpendlím a sešiji, vycpu nožičky a ručičky antialergenním rounem a jdu namalovat obličej, který pak ručně vyšívám a zároveň vyšiji i jméno, pokud si to zákaznice přeje. Pak se panenka kompletuje, sešije se zrubu a celá se protáhne malinkou dírkou na líc, vycpe se, zašije se otvor a pak dostane oblečky a botky a udělám jí takový ten „finiš“. To mě baví ze všech nejvíce, kromě samotného vymýšlení návrhu. Celé je to časově docela náročné, občas se něco nepovede a musím to pak předělávat, aby byl výrobek perfektní v každém detailu.
Nedávno jsem na svých facebookových stránkách zveřejnila krátké video, jak se rodí panenky, pro zajímavost jsem si jejich výrobu stopla a musím říct, že jsem o polovinu rychlejší než před dvěmi roky. Překvapilo mne, že většina fanoušků stránky tipovala kratší čas, za který panenky vyrobím, ale pravda je, že pokud chci, aby má práce byla dokonalá a výsledek naprosto precizní, není už k nějakému zrychlení prostor.


MC: Chcete něco čtenářům vzkázat? :)

VV: Že moc děkuji, pokud jste se dočetli až sem, moc si toho vážím. A taky - pokud Vás láká něco vytvořit, ale myslíte si, že byste to neuměli, že nejste dost šikovní a nemáte fantazii, neváhejte a jděte do toho. Na internetu je spousta inspirace a ať už vyrobíte cokoliv, přinese Vám to do života ohromnou radost.




Veroničiny panenky můžete sledovat a objednat na facebooku Mnichovické panenky nebo ve fler obchodě Mnichovické panenky.

2 komentáře:

  1. Tohle je krásné! Chtěla jsem panenku pro holčičky a vybírala ty designové, ušaté, ale má to každý a není to tak osobní. Tohle je přesně pro nás. Děkujeme! Už píšeme Ježíškovi :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tenhle rozhovor me potesil - panenky mam pro moje tri holcicky objednane k Vanocum,doufam, ze z nich budou stejne unesene jako ja:-)

    OdpovědětVymazat