pondělí 25. září 2017

den pátý / deštivý Oxford


Předposlední den v Oxfordu, zítra letíme domů.
Ráno pršelo a tak jsme vyrazili do Přírodovědeckého muzea. Vždycky, když do podobného muzea v zahraničí vyrazíme, je mi líto, že v Čechách jsou tahle místa tak málo pro děti. V oxfordském muzeu mohou děti běhat, téměř na všechno sahat, poznávat po svém. Prostě perfektní místo pro malé badatele, kteří chtějí poznávat svět. Navíc má opravdu krásnou architekuru.

Odpoledne pršet přestalo, takže jsme vyrazili na dlouhou procházku centrem města, zastavili se na trhu, v kavárně, poslali pohlednice, nakoupili knihy, proběhli se v univerzitním parku a prohlédli si památky.

Krásně bylo! 

neděle 24. září 2017

den čtvrtý / podzimní Oxford


Podzim v Oxfordu.
Máme štěstí na babí léto v Anglii.
Neznámá zákoutí Oxfordu v podzimních barvách. 

den třetí / cesta do Oxfordu


Poslední dopoledne v Londýně - Picadilly circus a Oxford street cestou na nádraží. V poledne vlakem do Oxfordu.
V Oxfordu bydlí moje sestřenice s rodinou, takže jsme tu na návštěvě. 
Stihli jsme krátkou procházku městem a dlouhé skákání na trampolíně. 

pátek 22. září 2017

den druhý / Londýn z rychlíku


Lola má před každou naší cestou různorodá přání, obvykle na základě dětských cestovatelských knih. Takže o tom, co chce podniknout v Londýně, měla jasno už před odletem: chce se projet v horním patře double deckeru, chce se projet lodí po Temži a taky chce na ten "obří kolotoč" (tohle přání přidala až cestou) - aka London Eye.

Jelikož je tentokrát Londýn jenom naše přestupní stanice na cestě do Oxfordu, nemáme tu moc času vidět všechno, co by za vidění stálo, ale přání se nám splnit podařilo a k tomu vidět spoustu věcí navíc. 

Prošli jsme se přes Tower Bridge, double deckerem dojeli k London Eye, prošli se po nábřeží, zašli do mořského světa (mimochodem úplně nejlepší mořský svět, jaký jsme zatím navštívili!), no a i na tom obřím kolotoči jsme se tedy svezli.

Po polední pauze (kterou jsme si vzhledem ke ztracenému kočárku museli zajet udělat zpět do hotelu) jsme si zajeli lodí k Big Benu a parlamentu, odtud procházkou parkem St. James' k Buckinghamskému paláci.

Přání splněna!
Byl to takový Londýn z rychlíku, ale aspoň kousek jsme ho dětem ukázali. 

No a kočárek... ten už je podle chytré letištní aplikace od odpoledne v Londýně. Tak proč ho pořád ještě nemáme? :D

čtvrtek 21. září 2017

den první / Ahoj, Londýne!


Jsme v Londýně!
A nemáme kočárek. Neplánovaně. Je to celkem legrační, protože jsme pár dní dozadu doma polemizovali, jestli je ještě nutné cestovat s kočárkem nebo není. Nakonec jsme usoudili, že to vzhledem k některým pozdním příletům/příjezdům a dlouhým chvílím bude rozhodně lepší.
No ale na letišti mají jiný názor!
A tak nám ten kočárek ztratili. :D
A my nevzali ani nosítko. Jsme vzali přece kočár, že jo. :D

Dlouhé čekání na letišti na zprávu o kočárku byla dost nuda (navíc jsme stejně od začátku věděli, že je kočárek prostě ztracenej, jakmile se neukázal na pásu, už jsme tohle hledání jednou zažili), ale děti to zvládly v pohodě, akorát už byly dost unavené. Oni ale obecně zvládají dobře i tyhle trochu vypjaté situace.

Cesta z letiště pak byla teda trochu posilovací, protože Alánek nám usnul v metru a bylo ho potřeba na rukou odnést do hotelu, princátko naše šestnáctikilové. Ale naštěstí to nebylo nijak daleko a jsme dva, vystřídali jsme se a nakonec z toho bude taková vtipná historka z naší malé cesty do Anglie.

Výhled z hotelu máme krásný!
A to je tak všechno, co jsme zatím stihli.
Tak zítra!

úterý 19. září 2017

do knihovničky / Dlouhá cesta, Petr Horáček


Dneska o jedné knize, která sice ještě nevyšla, ale až vyjde, bude zaručeně stát za to. Bude to totiž první kniha Petra Horáčka napsaná v češtině. A pomoct jí na svět můžete i vy - tím, že si jí koupíte v předprodeji a pomůžete tak naplnit Hit hit kampaň vedoucí k jejímu vydání. Navíc knihy z předprodeje to stihnou pod stromeček! 

sobota 16. září 2017

rozhovor / Mnichovické panenky


Já teda nechci ještě vůbec strašit s Vánocema, sama je začínám řešit většinou až v listopadu, ale pokud má člověk v merku nějaký hodně osobní nebo i personalisovaný dárek na míru, musí si ho zkrátka nechat vyrobit včas.

Já jsem asi tak před rokem objevila na fleru jednu paní, která šije nádherné panenky (i na míru dle vašich představ či s vyšitým jménem dítěte), dokonce jsem se tu o ní zmiňovala jednou ve fler tipech. Pak jsem se s ní potkala v květnu na Mint marketu v Holešovicích, nechala u ní vyrobit princeznu s vyšitým jménem Lola a taky jsem jí trochu vyzpovídala, abyste se o její značce Mnichovické panenky něco mohli dozvědět i vy.
No a hlavně abyste o ní vůbec věděli!

Veronika Vykoukalová, která za značkou stojí a všechno sama vymýšlí a šije, se nebojí žádné výzvy, takže kromě svých ryze autorských panenek také dělá verze podle Elsy, Lociky, Doktorky Plyšákové nebo dalších holčičích hrdinek. Je pro mě až neskutečné, jak moc jsou tyhle Veroničiny princezny poznatelné (nemusíte se bát, že vám dítě vmete do obličeje, že tohle přece není Elsa! Lola je všechny sama poznala) a přitom tak úžasně své, tedy spíš Veroničiny, a daleko, daleko krásnější, než jakýkoli "originál".

pátek 8. září 2017

zabydlování


Tak je to týden a doma to postupně začíná vypadat jako doma.

Pořád se mě někdo ptá, jak jsme se zvládli s dětmi za víkend přestěhovat. Tak já vám teda řeknu pravdu. My jsme vlastně stěhovali jenom sami sebe, kufr základních potřeb a nafukovací matraci. V rámci zachování duševního zdraví a našeho manželství jsme se rozhodli, že všechno ostatní ve starém bytě necháme komplet zabalit i přivézt stěhovací firmu. A můžu vám říct, že to byli asi nejlíp utracený prachy v našem životě! Takže upřímně - stěhování byla totální pohoda! Páč jsme to nemuseli dělat my.

Na nás zůstalo jen vybalení asi třetiny krabic v novém. No a úklid, úklid všeho, dělání pořádku... no a to stále trvá. Ono to není hned, vytvořit si nějaký nový řád v novém prostoru. Takže pořádek tu stále ještě není, vlastně je tu naopak dost zmatek a nepořádek. :) Ale to vůbec nevadí, to k tomu patří.

V úterý jsme přijali první návštěvu, mou kamarádku Nicole a její novorozenou Agátku, které se nebály přijet na kafe mezi krabice. Dětem pak přivezl kurýr překvapení do nového pokojíku od Lega (dlouhodobě s nimi v rámci blogu spolupracujeme), což je zabavilo na dostatečně dlouhou dobu, abych stihla dovybalit poslední krabice (díky!!!) a začala pomalu zabydlovat. I když Lola mě už několikrát upozornila, že neví, co pořád uklízím. Jí to takhle přijde v pohodě. 

Trochu si to stěhování dokumentuju, pro nás, na památku... Tak vám zase ukážu pár fotek z posledního týdne. 

sobota 2. září 2017

střípky


Nafukovací matrace, snídaně na zemi a my v prázdném bytě. 
Nábytek a všechno ostatní dorazí zítra.
První střípky nového bydlení.

pátek 1. září 2017

do knihovničky / Indigové pohádky


O Indigových pohádkách jsem tu už kdysi krátce psala. Je to kniha z roku 2013 a my už ji máme doma 3 roky. Právě teď k ní ale vychází i audio kniha. Takže pokud u vás tahle knížka taky patří k oblíbeným, můžete ji nově dětem pořídit i na CD. A pokud knihu ještě neznáte, zalistujte si dneska spolu s námi. A v obou případech čtěte článek až do konce - můžete si totiž dnes u mě zasoutěžit jak o knihu, tak o audio knihu.