pátek 14. dubna 2017

...


Dneska ráno jsou to přesně 4 roky, co jsem po dlouhém a těžkém porodu konečně držela Lolinku v náručí.

Přesto to není to jediné, na co dnes myslíme.
Včera nám zemřel Vincent.
Ráno jsme zjistili, že se mu povedlo utéct. Zburcovali jsme všechny - známé, zvířecí útulky, policii, obraceli každý kámen v naší ulici a okolí, vyvěsili spoustu plakátů. Věřili jsme, že tenhle horor skončí jako historka, které se budeme jednou smát.

Neskončil.
Po 4 hodinách hledání volala policie, že Vincenta našli. Bohužel ho ale srazilo auto a zemřel.

Ach jo.
Vždycky se na všem snažím hledat to dobré, ale tady prostě nic dobrého není. Je mi to tak líto, je to pro nás tak velká ztráta. Vincent byl jedinečná kočka. Člen rodiny. Parťák dětí.

Snad je ti dobře v kočičím nebi, Vinci.
Nikdy nám to nepřestane být líto.
Promiň, že jsme tě nedokázali najít včas...

7 komentářů:

  1. Ale ne!To je tak strasna zprava,je mi to hrozne lito!Takovy uzasny pritulny kocourek.Je to moc smutne.Drzte se,a i detickam hodne sily..Vincente,mej se krasne v kocicim nebi a pozdravuj tam nase kocicaky Mourka,Matyska a Julinku.

    OdpovědětVymazat
  2. Vím, že to nepomůže, ale pláču s vámi.

    OdpovědětVymazat
  3. Bobišek:( To je smutné ... a zrovna před narozeninama:( Tak má Lolinka na nebi nového andělíčka strážníčka....

    OdpovědětVymazat
  4. To je mi moc líto, měli jste ho tak rádi. Bohužel i tohle se někdy v životě stane...

    OdpovědětVymazat
  5. To me moc mrzi, ze Vas kocicak odesel, navic takto brzy. Nastesti ted uz je mu dobre a nic ho neboli, ale je mi lito Vas, hlavne Vasich deti. Jak to nese Lola? Byli takovi kamaradi... Drzte se!

    OdpovědětVymazat
  6. Zdravím.

    Je to smutné. Ale na druhou stranu, a nemyslím to zle, to byl jen kocour. Včera jsem se (náhodou?) doklikala na tvém blogu na článek o "návštěvě" Motola s Lolou kvůli prskavkám...

    Chci tě povzbudit, že i když ztráta kocourka bolí (a na další stranu dobře, že to neodzíváte a neni vám to jedno), tak vy 4 jste živí, zdraví a máte se rádi! To není samozřejmost a je za co být vděční.

    Chápu, že bývá těžké změnit úhel pohledu. Hlavně u sebe, ostatním se to radívá...


    Přeju hodně síly ducha a dobrých úhlů pohledů (abyste do toho smutnění třeba až zbytečně nezabředli).


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme za povzbuzení i za komentář, máte samozřejmě pravdu a snažíme se alespoň z části dívat se na to podobně... je pro nás všechny nejtěžší asi to, jak to prožívá Lola, která si zatím nic horšího v životě představit neumí... Tereza

      Vymazat