sobota 18. března 2017

oslava 4. narozenin / kýče u nás doma


Dneska taková úvaha o tom, jak se k tomuhle všemu stavím.
K těm kýčovitým hračkám a věcem, po kterých malé děti od určitého věku začnou tak moc toužit.

Já, která na estetice a vkusu stavím celý svůj život. Která dětem vždycky vybírala výhradně vkusné a chytré hračky. Až do chvíle, kdy Lola dorostla do vlastního názoru.

Je to totiž vážně velké téma spousty maminek a i u mě se to tu mnohokrát v komentářích řešilo, takže jsem se rozhodla zformulovat z toho článek. 
Někdo to moc neřeší už od začátku a pak ho už nemá co překvapit. Někdo se (a své děti) ale rád obklopuje pěkným designem a zakládá si na estetice, jednoduchosti a pěkném prostředí.
Ani jedna z variant není špatně. Každý jsme jiný člověk a jiného malého člověka vychováváme. Pro každého z nás jsou v životě důležité jiné hodnoty a drobnosti všedního života.

Když ale patříte k té druhé skupině, jednoho dne prostě přijde chvíle, kdy si ten malý člověk uvědomí svůj vlastní vkus. A z různých důvodů se mu začnou líbit věci, ze kterých se VÁM - esteticky smýšlejícím dospělým lidem - ježí chlupy a dělá mdlo. Možná právě proto, že jsou tyhle věci pro ty děti nové, neokoukané. Nebo prostě každý den ze školky chodíte kolem toho jednoho hračkářství, které má ve výloze třicet plastových princezen. Nebo proto, že kamarádka Barunka chodí do školky převlečená za Elsu!

A vy budete stát před rozhodnutím, co dál.
Budete dál do dítěte tlačit vkusné, chytré hračky, které jsou daleko lepší pro jeho rozvoj nebo prostě podlehnete šťastným dětským očím?

Samozřejmě, že podlehnete. A nejen kvůli těm šťastným očím.
Ale taky proto, že vaše dítě je samostatná osobnost se svým vlastním vkusem. Ne s tím vaším, ale SVÝM vlastním. A vžijete se do něj a uvědomíte si, jak byste se asi cítily, kdybyste si třeba koupily nové krásné šaty, které vám ohromně sluší a cítíte se v nich skvěle a manžel vám řekl nebo nějak naznačil, že jsou příšerné a že snad nemáte ani žádný vkus. Nebo by vám rovnou s výmluvnýma očima pořídil "lepší".

Dlouho jsem doma trvala jen na těch (v mých očích) vkusných věcech. Dětem se vždycky líbily, neznaly nic jiného a ani nic jiného nepožadovaly. Všechno bylo fajn a já věřím, že jsem tím zasela semínko estetického vkusu do jejich duší.

Jenže Lola už je teď velká holka.
A já jí nechci svojí volbou hraček a věcí dávat najevo, že její názor nemá žádnou váhu.
Naopak!
Jsem šťastná, že si ten svůj názor umí projevit a na mně je naučit se ho zkrátka respektovat. Je důležité, aby Lola věděla, že můj názor v těchto věcech rozhodně není důležitější, než ten její.

Na začátku mi to bylo strašně proti srsti, i když rozhodnutá nekecat jí příliš do výběru, až ta doba přijde, jsem byla už dávno.
Ale pak jsem nad tím začala víc přemýšlet a řekla jsem si, že je to vlastně skvělé. Že jí nechci vnucovat svůj vlastní vkus. Naopak, chci podpořit její zdravé seběvědomí. Líbí se ti princezny a poníci? Fajn, tak to prostě bude teď taková naše etapa. Budu dělat všechno proto, abych ti nejen udělala radost, ale abys věděla, že na tvém názoru záleží a vždycky záležet bude.

A neznamená to, že se náš byt teď změní v Disney království. Lole stačí pár splněných přání a princezny s poníky nejsou to jediné, co se jí líbí, má ráda i věci, které jsou zároveň podle mého gusta. Naopak mám pocit, že Lola má na svůj věk až neuvěřitelně dobrý vkus - třeba co se týče oblékání nebo vybavení do pokojíčku, často i jiných hraček. Takže těch pár kýčů nás prostě nezabije.

Konec konců, já a moje ségra jsme jako malé měly barbíny. V příšerných zlatých postelích, s koněm s duhovou hřívou a horou plastových bot na podpatku. A nakonec z nás vyrostly ženské se silných estetickým cítěním.
Věřím, že stejně jako do nás rodiče tohle semínko vložili i přes ty kýče, které jsme jako malé vyžadovaly, se moje děti k tomu vštípenému vkusu postupně zase vrátí. Až přestanou být dětmi a začnou dospívat.

*
Takže dnešní dva tipy na narozeninové dárky jsou takové u mě na blogu možná trochu netradiční.
Ale třeba někoho potěší. :)

Tip na knihu Disney Princess - A Magical Pop-Up World mi napsala moje čtenářka Bára (díky!) po mém článku o knize Dinosaurs od pop-up mistrů Mathew Reinharta a Roberta Sabudy. Princezny stojí oproti jiným Reinhartovým knihám docela pálku, sice nevím, proč je o tolik dražší, než jiné jejich knihy (možná licence Disney), ale vlastně mi spíš jejich ostatní knihy přijdou nesmyslně levné na to, jaká mistrovská díla to jsou, takže jsem se plácla přes kapsu a už ji mám doma nachystanou pro Lolu k narozeninám. Nafotila jsem vám z ní nějaké fotky - myslím, že je to fakt top dárek pro milovnice princezen. Jsou v ní totiž úplně všechny.














No... a pak taky Locika. První panenka tohoto typu u nás doma.
Lola se o ni bude dobře starat. A bude za ni moc vděčná.
A já už jsem si na ni za tu chvíli, co jí mám v komoře, vlastně zvykla. :)



knihu Disney Princess - A Magical Pop Up World od Matthew Reinharta prodává v ČR martinus.cz, dá se sehnat také přes bookdepository.com - tam ji teď mají ve slevě! Ještě před týdnem ji měli dražší, než v ČR, tož to jsem neušetřila... :D

princeznu Lociku s vlasy až na zem máme odsud - KLIK

32 komentářů:

  1. Krásně napsané. Naše dcera chodí do školky od ledna každý den v šatech Elzy. Rosteme z toho všichni - kromě dcery. :) Ale cítím že to k tomu patří...

    OdpovědětVymazat
  2. Rado se stalo 😊 Diky za tip ze ji maji ve sleve.Uz mam dost nacase ji tez objednat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ji objednávala asi před týdnem, na Martinus byla za 1500,-, bookdepository 1600,-... Tak jsem ji koupila v ČR. A Teď píšu článek a koukám, že ji slevnili!!! :D Ale nevadí, jsem ráda, že ji už máme doma. Díky moc za ten tip, Lola bude fakt nadšená. T.

      Vymazat
  3. No...mame to uplne stejne a moc Vam dekuji za clanek. Jsem moc rada, ze nekdo resi to same a nepripadam si jako exot ;-) A mate naprostou pravdu v tom, ze je dulezite, aby deti vedely, ze jejich nazor neni o nic mene dulezity nez ten nas. Jsou veci, o kterych nediskutuji, ale ve vyberu hracek, obleceni, podoby pokojicku...by mely mit slovo :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak to mám taky. Je tolik věcí, do kterých by děti chtěly kecat a ono to fakt není možné... že aspoň v těch svých vlastních drobnostech by prostě měly mít hlavní slovo, když přijde ten věk. :) T.

      Vymazat
  4. Knížka vypadá božsky! Díky za tip! 😘

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V reálu je ještě hezčí, než na fotkách! :) T.

      Vymazat
  5. No...tohle je velké téma. Já jsem take spíše na ty vkusné hračky..knihy..atd.Ale k Vanocům už loni byla na dopise namalovaná Barbue Ariel. Muž z toho šílel..to přeci nebudeme tahat domu..dysney plastovej. Jasně že jsem ji pořídila už v říjnu. Kdyby nebyla pod stromečkem, asi ba Elinka zanevřela na Ježíška a muž byl rád, že jsem to tak zařídila. Děti totiž nechtějí dárek, ktery chceme my.Letošní narozeniny už budou vlastně jen v režii oslavenkyně. Knížky a vkusné edukativní hračky, které mám pocit, že by nám doma neměli chybět kupuji, když finance dovolí, v průběhu roku. Jen pořád bojuji s uložením všech hraček. Chtělo by to nějaký tip, pro malé prostory ;)
    Princeznovská kniha je dokonalá!!! Ale je jen v angličtině že? Máme pár knížek doma dvojjazyčně a dost se holky čertí, když čtu tu anglickou verzi :D
    A Locika...tak ta byla u nas taky top na 4.narozeniny. Krásné dárky!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, já knížky opravdu zřídka dávám k narozeninám nebo Vánocům, spíš jen když to zrovna tak časově vyjde, že nějakou objevím těsně před nebo právě má nějakou tuhle spešl tématiku... :) Jinak je kupujem celý rok, zrovna tak ty edukativní věci, to neberu vyloženě jako dárky.
      Ta kniha je v angličtině... Lola už tu angličtinu malinko chápe, ale spíš se naučí nějaká slovíčka, než že bych jí četla celou knihu. U těch anglických knih buď sama vyprávím podle obrázků, nebo u krátkých textů rovnou překládám. Ale říkám si, že tyhle knížky se neztratí, chceme, aby se děti učily anglicky brzy, tak si je pak budou za čas číst určitě časem i samy.

      Vymazat
  6. Hezky napsané, podobně to cítím já. Já mám dceru o trochu starší (teď 6 let), také nás neminuly různé Lociky, Jasmíny, Elsy, poníci..., ale kromě toho, že jsem její názor respektovala a tudíž jí její přání v rámci možností plnila (obvykle nějakým kompromisem), tak jsme si ještě párkrát povídaly o tom, že každému se líbí jiné věci a že když já se zrovna nerozplývám nad poníky, tak to neznamená, že se nemůžou líbit jí a že zkrátka holčičkám se občas líbí jiné věci než dospělým a že je to tak v pořádku. :-) A byly to vždycky přínosné debaty, pro obě strany :-)Markéta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je super, taky se s Lolou snažím mluvit dospěle o různých věcech. Děti toho obvykle poberou daleko víc, než to dopředu působí, že... :) T.

      Vymazat
    2. Přesně, děti jsou velmi chytré a bez předsudků, dá se s nimi bavit vlastně téměř o čemkoliv, leckdy to mají v hlavě srovnané lépe, než leckterý dospělý ;-) M.

      Vymazat
  7. dekuji za krasny clanek .... ten kyc jsem resila uz kdyz byly dceri 3 roky a dostala svoji prvni barbinu ... to tehdy jeste netusila, ze neco takoveho existuje, nevyzadovala to .. bohuzel to jsou vetsinou darky od manzelovy rodiny a tam ja "nedosahnu" :D ... vadi mi to, prijde mi, ze v UK jsou vubec na tyhle veci specialisti .. aspon ze ty anglicke knizky jsou povetsinou opravdu nadherne a tahle Disney, tak ta je LUXUSNI!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Krásný článek! Sama jen vím, že mou neteř tyhle věci chytly okolo čtyř let a držely se jí tak do osmi. Dnes už je jinde a asi sama moc neví, co se jí na těch pet shopácích, disney princeznách a nakonec i monster´s high líbilo. Dneska s námi dospělými obdivuje minimalistický, nejvíce nordic, design.

    OdpovědětVymazat
  9. Taky to máme nějak podobně. Už před narozením první dcery jsem se zařekla, že ohavnosti typu Hello Kitty a růžová barva na všem nám nesmí domů. Oblečení jsem pořizovala v neutrálních odstínech, hračky se mi líbí taky spíše edukativní... Ani televizi nemáme, pohádky případně pouštíme z dvd, takže "nežádoucí" kýče neměly holky moc kde okoukat. Jenže pak přišla školka a už si k nám začala hledat cestu Elsa a Anna :-D. Kupodivu dcera ani nevyžaduje všechno, co kde s Elsou vidí (jen při nákupu zimních bot si strašně chtěla vyzkoušet kecky plné třpytek a obrázků z Frozen, ale nechala si vysvětlit, že to jsou boty tvrdé a úzké a že by ji z nich bolely nožičky), ke hře jí stačí, když jí (blondýnce) zapletu jeden cop jako má Elsa a její tmavovlasé mladší sestřičce zapletu dva copy jako má Anna :-D. A přestože si samy o nic takového neříkají (a vlastně tu pohádku ani ještě celou neviděly, nedávno jsem ji pustila a po půl hodině je to přestalo bavit), koupila jsem jim k Vánocům tílka s obrázky Anny a Elsy. Radost ohromná, nejradši by jiné nenosily :-).
    Takže i k nám si ten komerční kýč cestu našel... ale v celkem rozumné míře. A co bych pro tu jejich radost neudělala :-)
    Jinak my jsme jako malé se ségrou měly hodně, opravdu hodně barbín (a patřičných doplňků k nim). A nepoznamenalo mě to ani v nejmenším (přestože jsem si s nimi přestala hrát až někdy na konci základky!), barbínu nepřipomínám vůbec v ničem :-)).

    OdpovědětVymazat
  10. A co hovorite na babiky monster high? Mne sa to zda, ako priserna, nevhodna hracka, no dcera dlho, dlho po takej tuzi, ospevuje ich, ukazuje mi ich v reklame, v obchode...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to zajímavé, jak děti lákají úplně stejné věci. Lola o těchto Monster High vůbec nic neví, nezná je, televizi nemáme, ale když je viděla v obchodě, hned mi na ně ukazovala, že jsou krásný. :D Je to ale asi spíš pro trochu starší holčičky, taková "cool" panenka, no, jestli po nich Lola někdy bude opravdu toužit, tak to rozporovat nebudu, i když se mi taky zdají příšerné. :D T.

      Vymazat
    2. no ved toto, ani moja dcera ich vlastne nepozna, v telke to nepozera, ale ked vidi, ze ich jej sesternica casto dostane "len tak", chcela by ich aj ona :)

      Vymazat
  11. U malého človiečika to ešte nie je vkus, ale len obdobie, lepšie povedané, aby to bolo len obdobie, to ovplyvňujete Vy v úzadí jeho života:-)

    OdpovědětVymazat
  12. Dobrý večer, budu obsáhlejší, ale nedá mi to. Děkuji za bezvadný text, zhruba rok řeším podobné situace. Děti mám o chlup starší než Vy (4leta, 2lety). Malá chodí rok do školky, určitou dobu se mi dařilo vysvětlovat a odvracet pozornost k těm dle mého správným hračkám, oblečení, doplňkům, atd. Víceméně jsem ale postupem času dospěla k podobnému závěru jako Vy. Vytrvale pořizuji pečlivě vybrané a většinou ne zcela levné knihy a hračky / oblečení, ale poslední dobou doplňujeme i ty ne zcela košer. Nikdy nezapomenu, jak tehdy tříletá dcerka šla spát se třemi little poníky, které dostala od přítelkyně mého bratra, nedovedete si představit můj vztek, že mi něco takového přešlo přes práh bytu... Nevěřila bych, ale za 3 dny ji poníci omrzeli a už o nich nevěděla. Opadl i můj vztek a nevyhodila jsem je, jak jsem původně zamýšlela. Prostě tady jsou a přibylo k nim pár dalších hraček podobného ražení. Už nebojuji, nevysvětluji, nezakazuji a hlavně nevnucuji. Jednoduše akceptuji vkus a užívám si tu radost, necítím rezignaci, spíš je to pocit, že jsou prostě místečka, kde chtějí být naše princezny samy. Na druhou stranu stejně jako všechny ty elsy, minnie atd. mi lezou krkem i extrémy z druhé strany - všechny ty řeči o minimalismu, nordic stylu a kombinaci šedé, růžové a mentolové... Zpětně je až neuvěřitelné, že se ve Vašem článku o zařizování dětského pokojíčku ani jedno zmíněné neobjevilo (alespoň mám ten pocit:-). Jste kreativní a hlavně svá, což není moc častá kombinace. Končím román a přeji krásné dny!! Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za váš názor, Jani. Já už se také musím smát, kolik blogerek vyznává "osobitý" nordic style, bílé hvězdy na šedém pozadí apod....

      Vymazat
  13. Moc pěkný článek za který děkuji :-) Vystihuje přesně i naše smýšlení. Vy jste to ale moc pěkně napsala. U nás teď vládne růžová :-D Mějte se moc krásně.

    OdpovědětVymazat
  14. Hezký článek. Myslím ale, že nevkusné šíleněbarevné panenky, princeznovské období jsou ten menší problém. Ba dokonce i tohle šílenství lze pojmout docela stylově, jak je vidět na přípravách Lolině narozeninové oslavě. Zajímalo by mě, zda byste stejně postupovala i v případě, kdy by si dítě přálo pistoli, nebo jinou hračku o které byste věděla, že nepodněcuje dítě k aktivní hře typu, dětské notebooky, mobilní telefony. Díky za odpověď. Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, pistoli rozhodně ne. Ani plastová a nefunkční není hračka, pro mě opravdu ne a mám z dětí hrajících si na střílení husí kůži. Tohle ale není o kompromisu nebo akceptování vkusu, ale o vysvětlení, co ta věc skutečně znamená a co v reálném světě dělá.

      Dětské notebooky, telefony, taky nejsou o vkusu, ale o celkové výchově. O vkusu by bylo rozhodování mezi obyčejným telefonem a telefonem s Ariel. :) A nějak mi přijde, že to nejsou ani tak děti (myslím ty malé, předškolní), které po takových věcech skutečně samy od sebe touží, jako spíš rodiče z pohodlnosti. Vždyť kde by to děti vůbec samy viděly? Do školky ani ven tyhle věci asi nikdo nenosí, i kdyby je doma měl. (plus my teda nemáme televizi, tak nevím, jak moc na děti působí televizní reklamy, to se nás netýká...) Ale možná se mýlím, každopádně jsem nebyla zatím nucena se nad tím příliš zamýšlet a snad ani nebudu. :) T.

      Vymazat
    2. Moc díky za odpověď. Článek byl o vkusu a já se do toho tak ponořila, že jsem se chtěla zeptat na hračky obecně, když člověk ustoupí u toho nevkusného, zda příště třeba neustoupí i jinde, jestli rozumíte. Naše malá tyto hračky vídá u svých kamarádek doma. Nemáme moc známých, kteří chápou hračky v některých ohledech jako potenciální nebezpečí pro dětské duše tak, jako to vnímám já. :) R.

      Vymazat
    3. Je pravda, že já se s tím moc ve svém okolí nesetkávám, tak proto to asi nemusím vůbec (zatím) řešit... Každopádně - ne, tady bych neustoupila, ale věřím, že tady se dá na alternativě domluvit a s dítětem dohodnout, protože to není o tom, že to jediné, po čem dítě touží, je dětský mobil. Opravdu si myslím, že tahle zařízení spíš cpou dětem rodiče než že by po nich malé děti opravdu samy od sebe tolik toužily... starší už určitě ano - školní děti a mobil atd., ale to je už úplně jiná kapitola. Tedy alespoň tak to momentálně vnímám, můžu se ale samozřejmě mýlit...

      Vymazat
  15. Moc hezky clanek. Nase dcera je jeste velmi mala, ale vim, ze driv nebo pozdeji budu stat pred stejnym rozhodovanim. A souhlasim s Vami - deti je potreba vest k tomu, aby byly osobnostmi...a to samozrejme vyzaduje i akceptaci jejich nazoru, takze ackoli se asi budu snazit intenzitu Els a Locik v nasem pokojicku usmernovat, je mi jasne, ze nejake tam mit urcite budeme. Ostatne my jsme jako male holcicky take milovaly princezny, to k tomu patri. O tom, ze bude mit Madlenka Barbie ani nepochybuju, ja si s nimi uzila tolik, ze o tu radost ji nemohu pripravit. Co mi vadi vic, nez samotne princezny, je to, ze se reklama stava cim dal agresivnejsi a je vyvijen tlak na to neustale kupovat kyce nove (napr. moje neter pred rokem a pul nechtela nic jineho, nez jiz zminovanou Lociku, ted uz ji ale vubec nezajima, neb ji prevalcovala nove prichozi Elsa). Takze pokojicek se plni hrackami defacto 'na jedno pouziti'. To je vec, ktera me na tom boli asi nejvic. Ale za to nase deti proste nemuzou, ze jsou takto manipulovany, a ani jim clovek nemuze vycitat, ze to chteji, to je proste dano dobou. Proto si myslim, ze to nakonec vlastne vubec neni veci vkusu, ale prave te manipulace vyrobcu a snahy deti byt 'trendy' jako ostatni. Takze verim tomu, ze jakmile dorostou do veku, kdy je prestane zajimat, zda ma tu vec kamaradka, ci nikoli, vrati se zpet k tem vecem s trvalejsi hodnotou, pokud je z domova budou znat. Ja i sestra to tak mame, a to jsme take vyrostly s Barbinama :-) Takze mam stale nadeji... Mimochodem, ta vyskakovaci kniha je uzasna, z te bych si ucvrkla i ja, dostat ji k narozkam! Lola bude nadsena! At se Vam oslava vydari! ;-) Hezky vecer. Maja

    OdpovědětVymazat
  16. Zdravím. Líbí se mi ten přístup s vážením si dětského názoru... Zeptám se, ač to sem asi tak úplně nepatří,štvou tě někdy tvý děti? Nemyslím jen, když trochu zloběj... Když pročítám tvůj blog, z fůry příspěvků na mě dýchá, že svý děti miluješ , vážíš si jich a hýčkáš je. Tak by to mělo být. Bohužel, já někdy k těm mým, hlavně k prvorozené, cítím až nenávist :( Derou se mi slova jako "zasr.parchanti" a tak. Jsem pak z toho špatná, ale furt se toho né a né zbavit.
    Tak by mě tak zajímalo, jestli i taková skvělá milující máma jako ty s tim taky někdy nemá problém? Zvažuju návštěvu psychologa, a čtu knihu, co míří pod povrch s cílem najít kořeny toho a vyrvat je. Chápu, jestli to zrovna nebudeš chtít tady zveřejnit, ale nechci psát na mail.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, to víš, že nemáme každý den růžový. :) Lola je ve věku, kdy se začíná tak nějak vymezovat a je to s ní občas fakt těžké, naštve mě, pohádáme se, i na sebe křičíme (nejen já, ona je Lola dost tvrdohlavec a nenechá si ode mě nic líbit). Pak se zase za chvilku usmiřujem a omlouváme navzájem a pak zase hádáme... a tak pořád dokola. Asi to tak prostě je všude. :) Někdy je to fakt otravné, jak se ty stejné problémy opakují pořád dokola a i když je jednoduché řešení, tak jsme k němu pořád ještě nějak nedospěly, ale já jsem v tomhle taková docela gumová - vždycky si říkám, že to jsou jen takové krátké období nebo chvíle, které prostě člověk musí přežít a snažit se v nich vidět to dobré. Ale samozřejmě tohle vím v hlavě a neříkám si to úplně každou chvilku, když na mě to malý hádě třeba řve, že si uklízet pokoj prostě nebude a nebude, tak bych ji nejradši roztrhla. :D Necítím ale nenávist, to ne, ale na druhou stranu už jsem se s tím setkala a vlastně to chápu, člověk se někdy fakt zacyklí do toho mateřského stereotypu a tak nějak to vzdá. To se může stát úplně každému, ale je moc dobře, že o tom takhle mluvíš a uvědomuješ si, že to tak nechceš. Zkus nejprv Bachovy kapky, jsou super na různé emocionální výlevy, které člověk nedokáže ovládnout, i když by chtěl - myslím, že se ti po nich trochu uleví. :) Tereza

      Vymazat
    2. Možná by tě zajímal tenhle můj starší článek: http://www.madamecoquette.cz/2016/05/jak-se-vyrovnavam-s-materskym-stresem.html

      Vymazat