sobota 4. února 2017

sobotní


Když jsem čekala Lolu, představovala jsem si všechny ty rodinné rituály, které budeme dělat. V mojí hlavně samozřejmě všechno hladce probíhalo, ale realita je vždycky alespoň o kousek drsnější. Někdy o pořádný kousek.
Nevěděla jsem totiž, že mateřská únava je často taková, že dáte přednost půl hodině navíc v posteli před společnou snídaní.
Že některé děti navíc prostě nejedí a společné rituály jsou jim trochu jedno. Lola nesnídala do 3 let. Vůbec nic.
Že si na to vlastně zvyknete a začnete od svých představ a snů na čas upouštět.

ALE!
Jednou se to všechno začne zase srovnávat. Něco dřív, něco později - všechno má svůj čas.
Takže i na ty společné rituály z mých představ postupně dochází.
Společná snídaně je momentálně high point každého našeho dne. Začalo to díky Lolině školce, která nás donutila naučit se vylézt z postele všichni ve stejný čas. Brzo jsme si na nový rytmus začali zvykat, navíc ta mateřská únava už mě taky zase (i podruhé) opustila, takže najednou všichni s radostí vstáváme o tu půlhodinu dřív, abychom si společně udělali parádní snídani. A Lola tenhle rituál miluje. Její první věta po probuzení je "Maminko, půjdeme udělat velkou snídani? A připravíme to všechno na ten tácek zelenej?". Zelenej tácek je nezbytnost. Je to takový symbol našich snídaní. Uvaříme s Lolou čaj a kafe, nachystáme všechno, co dům dá, na zelenej tácek a pak už jenom půl hodiny snídáme, na co má kdo chuť a povídáme si, než se rozprchneme každý za svým dnem. Lola do školky, Mr. Happy do práce, no a my s Alánkem máme zase svůj program.
A funguje nám to i o víkendu. To se jenom všichni trochu dýl válíme v té posteli, než vstaneme a začneme připravovat snídani. Vnímám čím dál víc, jak je pro rodinu dodržování takových rituálů důležité.
Tak teď by to ještě na léto chtělo nějakou terasu na ty snídaně! A taky bych chtěla takový ten stojánek na opečené toasty. Třeba bude, alespoň jedno z toho... 

Jestli máte pocit, že vás třeba to rodičovství v ledasčem zaskočilo a některé vaše sny o rodinném životě se tak úplně nenaplnily, tak ještě počkejte, možná se některé teprve dopékají... 







Sledujete nás i na Instagramu? Tam totiž takových našich všednodenních příběhů najdete mnohem víc. A pokud se vám zalíbily porcelánové talíře našich dětí (ty byly na instagramu hitem!), najdete je na Zootu.


8 komentářů:

  1. ty jo, ty jo, odkud jsou ty talíře? už dva roky hledám dětské nádobí s aspoň trochu realistickými obrázky zvířat... tohle je skoro perfektní!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V článku je odkaz (nad fotkami talířů) - i na instagramu se mě na ně všichni ptali. :D Mají je na Zootu: https://www.zoot.cz/polozka/179691/porcelanova-sada-ctyr-barevnych-taliru-magpie-hugletts-wood
      Sama jsem je objevila po velmi dlouhém hledání pěkného porcelánu pro děti a našla jsem je nedávno - světe div se - v oddělení pro dospělé. :D Jsou to desertní talířky (čili velikost totožná jako "velké" dětské) a jsou opravdu nádherné. :) T.

      Vymazat
    2. super, díky moc! máš pravdu, je blbost hledat dětské talíře v dětském... ach jo :D

      Vymazat
  2. Moc děkuju, přesně to jsem v tuto chvíli potřebovala slyšet... Míša

    OdpovědětVymazat
  3. ty talíře jsou super :D já na společnou snídani stále čekám :p

    OdpovědětVymazat
  4. Ritualy jsou super. Manzel dela na smeny, tak u nas spol.jidlo at uz snidane, obedy nebo vecere nehrozi pravidelne. Jeden ritual ale mame - o vikendu aspon jedna snidane z vajicek :). Mam to tak uz od detstvi.

    OdpovědětVymazat
  5. Společnou snídani všech členů rodiny si nemůžeme dopřávat každý den, o to víc si užíváme ranní chvilky, když jsme všichni pohromadě. I ten den je pak úplně jiný, když se nastartuje klidnou společnou snídaní. U nás ještě chvilka před ní patří čtení :-) J. http://zijisknihou.blogspot.cz/2017/01/pomala-rana.html

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý den, zaujala mě Vaše zmínka o mateřské únavě..jsem taktéž na rodičovské dovolené se dvěma dětmi s věkovým rozestupem 20 měsíců. Oslavili jsme první narozeniny druhého syna a nevím proč mi připadá, že ačkoliv - logicky by už se dvěma dětmi měla být domácnost zaběhnutá a já na všechno zvyklá, opak se zdá být pravdou. V poslední době jsem hodně unavená, nevrlá, podrážděná, každý nový den se mi už od rána jeví jako problém, kdy je potřeba hlavně přežít..přitom jsem si myslela, že to "nejhorší" už máme dávno za sebou - příchod z porodnice, šestinedělí - prostě první miminkovský rok. Doteď jsem prostě "jela" a to vyčerpání mě doběhlo dodatečně. Proto mě zaujalo, že v tom pravděpodobně nejsem sama, že to není ve mně, ale je to nejspíš jen "únava materiálu":) Jak už je člověk doma s dětmi delší dobu a stále v tom stejném kolotoči - když to není tak, že první dítě odrůstá a vy se pomalu vracíte do předmateřského fungování..protože přichází druhé dítě a vy se vracíte zpět k miminkovskému období. Tak jsem si to alespoň teď definovala sama pro sebe ve své hlavě a dává mi to naději, že můj současný stav není trvalý, ale začne přecházet buď s jarem nebo po odhození dalších plín:) Díky za povzbuzení! Laďka

    OdpovědětVymazat