úterý 17. května 2016

jak se vyrovnávám s mateřským stresem


Jsem pozitivní člověk.
To znamená, že se na všem snažím hledat to dobré. Všechno složité obrátit. Radovat se, i když se mi do toho zrovna nechce.
Neznamená to ale, že na mě nepadne (mateřský) stres. Padá na mě teď dost často, zrovna se nacházíme v docela složitém období, z Loly se stala odmlouvací mašina, jak už to v tomhle věku bývá, a Alánkovu fotku najdete ve slovníku u slova "ufňukanec".
Denně řeknu asi tak tisíckrát věty jako "proboha, nemlaťte se už!" a "mohli byste aspoň chvilku neřvat, prosím?!"

Každá máma tohle zná. Je strašně snadný se z toho zhroutit, a to myslím vážně a taky naprosto chápu kohokoli, komu se to stane. Já se ale prostě nedám a budu šťastná, i když jsem už dneska musela 3x luxovat rozšlapaný sušenky, 4x přebalit a převlíct totálně zes..ný dítě, 5x mi z toho řevu málem praskla cévka v mozku a xkrát jsem chtěla obě děti zabít!


1) ZPÍVÁM A TANCUJU!
Vlastně jsem si nikdy nemyslela, že tohle veřejně přiznám, ale zabírá to fakt nejvíc ze všeho. Když už se dostanu do toho stavu, kdy jenom bez mrkání stojim, čumim a cuká mi koutek oka, pustim si nějakou svojí oblíbenou (hlavně pozitivní, klidně úplně blbou!) písničku a zpívám hrozně nahlas a tancuju (myslim, že sousedi o téhle mojí úchylce už něco tuší...). Lola se většinou začne smát nebo se přidá. Alan čučí a vůbec nechápe, ale mě to neskutečně pozitivně naladí. Někdy nestačí jedna písnička a jsou taky dny, kdy mám svůj "get happy" soubor písniček na youtube puštěnej třeba celej den. Vypadám u toho jako debil. Ale pomáhá to! :)

2) MÁM HOBBY!
Kapitola každé příručky o mateřství číslo jedna - nezapomeňte na sebe, mějte své koníčky! Nesnášim jakýkoli příručky o mateřství nebo o dětech, ale tohle je prostě pravda. Skoro všichni teď budete tvrdit, že na ně nemáte čas, ale vy si ten čas prostě musíte najít, jestli se nechcete zbláznit. Najděte si takový hobby, který bude s mateřstvim snadno slučitelný. A upřednostněte ho před ledasčím jiným. Já třeba fotím (a píšu blog). Takže například v tom neúnosně příšernym bordelu, co je v jednu chvíli každého dne u nás doma, uklidim jeden roh a udělám nějaký fotky - dětí, kocoura, něčeho, co potřebuju nafotit na blog... To je jedno, vždycky něco potřebuju fotit. Pak si uprostřed toho bordelu sednu k počítači a ty fotky upravuju. Balzám na duši. Děti mi mezitím hází na hlavu lego. Ale já si prostě potřebuju na chvíli sednout, vypnout (nebo spíš zeslabit) mód "matka" a jen upravovat ty fotky...

3) ZAVŘU BORDEL DOMA!
Když už jsme u toho bordelu - tohle praktikuju taky dost často. Já totiž nesnášim bordel. Nepořádek. Binec. Říkejte tomu jak chcete, tohle je pro mě nejhorší součást mateřství. Pořád je někde bordel! Dneska jsem dostávala z podlahy rozsypanou rýži snad půl hodiny (strašně lepila)! Já mám neustále nutkání ho uklízet hned v tu chvíli, kdy vznikne, i když vim, že je to Sisyfovská práce a navíc to stejně pak někde ujede a přestanu to stíhat a najednou je za 10 minut celej byt jak po výbuchu. V tu chvíli se pěkně obleču, namaluju, obleču pěkně i děti, ten bordel doma zamknu a vymažu ho z hlavy. Venku mám všechno děsně na háku a když se vrátim, vypadá ten bordel trochu líp. Tak se slituju a uklidim ho. Nebo počkám na Mr. Happy a uklidíme ho společně.

4) NOTUJEM SI!
Je strašně důležitý mít někoho, kdo vám bude rozumnět a kdo to uvidí stejně jako vy. Když je to partner, je to úplně ideální. Není nad to říct večer nahlas: "Já bych ty děti dneska nejradši zabila." a místo rozumbradování o jednoduchosti mateřské dovolené slyšet: "Já to naprosto chápu." A pak mu vyprávím, co všechno děti ten den vyvedly a najednou je to všechno vlastně hrozně legrační a smějeme se tomu.
Jsme v tom dva. Příroda to tak totiž zařídila a bez Mr. Happy už by mi ta cévka dávno praskla.

5) PÍŠU O TOM! 
Většinou večer, když už je Mr. Happy doma a stará se o děti. Často píšu na blog, někdy jenom tak do šuplíku. Utřídím si myšlenky a zjistím, že jsem vlastně strašně šťastná a nemám si vůbec na co stěžovat. A to myslím vážně.


Děti jsou obrovské štěstí a miluju být na mateřské!
(i když se mi někdy kroutí palce u nohou, když mám tuhle větu vyslovit)

Nikdy nikdo neřekl, že starat se o děti je jednoduché.
I na ty nejpozitivnější mámy ten stres prostě jednou za čas padne. To, že to nedávají najevo, neznamená, že to tak není. Znamená to, že s ním (účinně) bojují. Někdy jsem si jistá, že děti přišly na svět s jediným cílem - dostat mě do hrobu. Ale se stresem se prostě dá bojovat - jen si musíte najít ten svůj ideální způsob, svých pět bodů, a uvědomit si, že podléhat stresu je úplně zbytečné.

Konec konců - nic tak hrozného se na mateřské přece v absolutní většině případů neděje, aby se to nedalo nakonec obrátit ve vtipnou historku - no ne? :)

42 komentářů:

  1. super clanek!! dekujuuu, presne tohle jsem dneska potrebovala :)

    OdpovědětVymazat
  2. :)))) a někdy si říkám jak je ve Šternberku v blázinci krásná zahrada:) Pac a pusu pro všechny děti a jejich mámy.

    OdpovědětVymazat
  3. Pobavila jsem! To jste napsala opravdu trefně. Mám moc ráda váš blog a tento článek mi zvednul náladu, dneska je totiž to naše dítě fakt "na zabití" ;-)
    Romana

    OdpovědětVymazat
  4. Mám to stejně. Navíc se toho s nima/od nich celkem dost učím. A opora v partnerovi a u nás i u mých rodičů je fakt neocenitelná.

    OdpovědětVymazat
  5. :DDDDDDDDDDDDD taky mám tik....a taky hojně používám bod 1

    OdpovědětVymazat
  6. Mně nejvíc pomáhá jedna věc. Vždycky, když mě to děcko štve, napadne mě, že by tu nebyla, že by se jí něco stalo, hned jsem vděčná za to, že je živá, zdravá a zlobí. Asi morbidní, ale já jsem trochu paranoidní (co se týče zdraví) a pomáhá mi to se v tu chvíli dokonale ovládnout:).

    OdpovědětVymazat
  7. Super článok! :)
    partofnicol.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  8. Tak dnes bych se pod Váš článek mohla do puntíku podepsat :-)) (teda skoro, já akorát nepíšu o mateřství blog, ale jinak to dost souhlasí). Starší dcera (3,5 roku) je na tom podobně jako Lola, prostřední (2 roky) je ve fázi "vztekloun obecný" (zrovna dneska jeden amok proběhl) a do toho jedenáctidenní novorozeně a manžel pár set kilometrů daleko (naštěstí už jen do čtvrtka). Ideální prostor pro mateřský stres :-)). Ale i když mi někdy ujedou nervy a na ty starší zaječím (a pak se jim omlouvám, pokud to fakt bylo nepřiměřeně), tak bych neměnila. Zvlášť večer, když všechny tři spí, se z nich místo "živé antikoncepce" zase stávají andílci a já, místo abych konečně uklidila bordel / najedla se / dělala si chvíli něco svého (atd. atd.), tak okouzleně stojím u jedné z postelí (teď tedy nejčastěji u košíku s miminkem), sleduju tu nevinnou spící tvářičku a je mi prostě krásně :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Už pár týdnů jsem vaše řádky ŽIVOTNĚ POTŘEBOVALA přečíst!!!! Včetně bordelu, ten totiž taky bytostně nesnáším a když se všechno sejde (2,5 letý s novorozenou), včetně vybuchlého granátu v bytě, nedejbůh s ne zas tak častými slovy manžela 'Co jsi dnes CELÝ DEN dělala???', tak stres nervy a vztek zaseknou svůj dráp...

    OdpovědětVymazat
  10. nádhera !!!! dokonale sepsané, se vším naprosto souhlasím ...

    OdpovědětVymazat
  11. Vidím, že to co se děje každodenně u nás se děje i v jiných rodinách. Děkuji, je to uklidňující zjištění :)

    OdpovědětVymazat
  12. Jeee, tak to mi jde dneska hodně do noty. Zrovna jsem zdolala náběh na depresi z bordelu, který se od rána marně snažim uklidit. :D Jinak metoda zavřít bordel doma je velmi účinná. Vyzkoušeno a ověřeno. A s těma koníčkama taky souhlas. Mě momentálně pomáhá cvičení. Alespoň 20 minut každý den. Pro psychickou pohodu absolutní nutnost!

    OdpovědětVymazat
  13. děkuji za ty řádky, upřímné a úžasně napsané!

    OdpovědětVymazat
  14. Áno, áno a áno. Ďakujem, dnes to sadlo ako r*ť na šerbel :D Vrátane znudeného 3,5 ročného a upišťaného 1 ročného, na kt. lezie nejaká nádcha, a kt. som už musela 3x komplet prezliecť, a kŕmiacej stoličky, kt. som nakoniec rozobrala a strčila do vane (ďakujem Ikea, že sa to dá). Tata prišiel domov, idem si spraviť nejaké náušnice :D
    Krásny deň!
    Jana

    OdpovědětVymazat
  15. Terko, moc pěkně napsané! a naprosto pravdivé. Mám to podobně. Ty písničky příště vyzkouším. Tuhle metodu ještě nedělám :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Máme to doma pochopitelně stejné, to asi všichni :) já to hodně řeším úprkem na chalupu, na zahradě ten bordel prostě vypadá tak nějak jinak :) sednu s něčím dobrým doprostřed dění a kolem mě můžou hromy, blesky lítat a já jsem spokojená. hladím si rostoucí pupík, malá tam lítá jak na klíček a babička s dědou jsou šťastný, že jí tam mají. takže vlastně spokojenost pro všechny :)
    Vlaďka

    OdpovědětVymazat
  17. Ano, ano, taky nesnáším bordel a snažím se vše uklízet hned, ale jak píšete, pak to najednou ujede a rezignuji a už je vlastně jedno, kolik toho bordelu je. Bod zvratu většinou nastává příchodem manžela z práce :-D kdo by to řekl, že :-D Krásně jste to napsala. Bohužel, když nemám tak nějak uklizeno, tak si většinou nedokážu ani v klidu sednou :( Tak zdravím a buďme v klidu, ono je to všude asi stejné ;-) Marcela

    OdpovědětVymazat
  18. Ano, krásně a pravdivě napsané:-) Když mi ujíždí nervy, vzpomenu si na oblíbený a pravdivý citát (bohužel neznám autora): "Vychovávat dítě, znamená vychovávat sebe." a trochu mně to vrátí na zem. Někdy je to fakt těžké, ale neměnila bych! :-) L.

    OdpovědětVymazat
  19. Já - abych se z těch mých dvojčat na mateřské nezcvokla, vrátila jsem se na jeden den v týdnu do práce. A to mi pomohlo opravdu hodně :-) Změna prostředí,jiná konverzace, člověk se do práce i jinak obleče, že...;-) Ale vím, že leckterý zaměstavatel tohle neumožní... A pokud jsem byla s dětmi doma, tak jsem co nejčastěji chodila ven a čas od času vypadla s kamádkami posedět na víno... nyní už děti chodí do školky,já na plný úvazek pracuji a je to teda taky fičák :-) A to ještě nejsme ve škole... Markéta

    OdpovědětVymazat
  20. V Y D R Ž A Ť !!!! Šá

    OdpovědětVymazat
  21. Moc hezky jste to napsala a myslím, že podobné pocity prožívá většina maminek. Ani já jsem nebyla výjimkou, ale už je to hrozně dávno. Dnes už mám vnoučata. Tenkrát jsme měli štěstí, že jsme bydleli v paneláku plném rodin s malými dětmi. Za barákem bylo velké pískoviště. My rodiče jsme se v létě scházeli venku a bylo to moc fajn a ráda na tu dobu vzpomínám. Růža

    OdpovědětVymazat
  22. Diky Terez za tento prispevek. Jak ja vsemu rozumim... Pisnicky taky u nas funguji, poustim i detske a to je teprv tanec:-). Na konicku pro sebe musim zapracovat... V tomto se šidim.... Silvia

    OdpovědětVymazat
  23. Terezko, tak to ráda slyšim, že i Vy máte někdy tyhle stavy :)) už jsem si myslela, že ne :))

    OdpovědětVymazat
  24. Jsem čtvrtým rokem na rodičovské a čím dál častěji jsem si říkala, jestli ke svému blogování neutíkám na úkor mých dětí moc často...po vašem článku už si to neřeknu:) Stačí něco málo nafotit, napsat, upravit, nainspirovat se internetem a pak mě zase může o to víc inspirovat vlastní život a děti v něm...díky za článek (nejen tenhle) Veru z Pie in the sky...

    OdpovědětVymazat
  25. Tohle jsem si potřebovala přečíst, poslední dny byly u nás taky výživné 😊 Já se vždycky těším, až muž někam vyrazí s prckem sám, ale pak je mi stejně trochu líto,že s nimi nejsem taky...

    OdpovědětVymazat
  26. Ja se proste nedam a budu stastna!!! To si musim napsat na zrcadlo 😉 Diky!

    OdpovědětVymazat
  27. Radka z Kusance ted psala na podobne tema. Jsem rada, ze i blogujici maminky maji podobny pocity jako ja a ze o tom hlavne pisou! Lenka

    OdpovědětVymazat
  28. Tak tenhle clanek nema chybu! A naprosto souhlasim, ze je cas od casu fajn si od blogerek precist, ze to vubec neni tak ruzove, jak to na blogu vypada, protoze pak ma clovek (matka) pocit, ze neco dela spatne a ze to nezvlada ani s jednim prckem. Diky za to :) Nekdy je to narocne, ale je to stejne nejkrasnejsi obdobi v zivote, o tom nepochybuju ani v nejhorsich chvilich :) Uzasny blog, jak jsem uz nekolikrat psala....

    OdpovědětVymazat
  29. hudba z youtube mi doma jede od rána do večera :-D každý den jiný mix, protože bych asi nedokázala mít jako kulisu zapnutou televizi (už jen přítomnost reklam, který jsem si na YT prosíravě vypnula, mě děsivě vytáčí)... a výsledek po dvouletém drillu? ráno malá zahlásí: maminko pustíme hudbu - AC/DC :-DDD

    OdpovědětVymazat
  30. Ano, máme to doma teď úplně stejně. Ani jedno mé dítě není pohodář a trochu se bojím, že i kdybych jich měla deset, ani jedno nebude :) Dnes řval buď jeden nebo druhý. Přesto mě strašně baví být mámou na mateřské. Myslím, že dobrý partner je to nejdůležitější a bez Chlupáče bych to tak rozhodně nedávala, je skvělý být na to dva. A ještě k bordelu - mám stejnou úchylku jako ty. Někdo by řekl, ukliď to až večer, až na konce, až děti spí, ale já musím furt dokola něco odnášet, přenášet na své místo, v praxi to funguje tak, že odnesu z obýváku do pokoje kočárek s panenkou a Klára mezitím dotáhne z pokoje do obýváku motorku :) Můj "to be happy" soundtrack je The boat that rocked. Ten funguje!

    OdpovědětVymazat
  31. Terez, super článek! Řídila jsem se včera vaší radou a zamkla jsem bordel doma a jela s holčičkama na vandr. Manžel přišel výjimečně domů před námi, tak jsem se mu omlouvala, že jsem prostě nestíhala, a tak jsem se na vše vyprdla, a šla raději ven. Ale že hned jdu uklízet, ať se v bytě můžeme bez rizika pohybovat. A co on mi řekl??? "Bordel?! Vždyť to tady takhle vypadá pořád!" =) No, takže milé dámy, já na to prostě kašlu! Chlapi prostě vidí úplně jinou realitu než my ženy... jde jen o to se na takový free mode taky naladit! Hezký den =) Jana

    OdpovědětVymazat
  32. Podepisuju se pod všechno! Bez našeho táty by mi cévka taky už dávno praskla:-D...

    OdpovědětVymazat
  33. :-) :-) celkem mě pobavilo "najít si koníček slučitelný s mateřskou" - mám totiž doma (rozuměj 10 min pěší chůze, s dvouletým dítětem 45 min) koně. NIKDY mě nenapadlo, že i když se jedná o časově velmi náročný koníček mi to tolik pomůže nezbláznit se. Většina okolních lidí si mnula ruce (včetně tchána) že konečně "prodám ta zbytečná zvířata, co jen stojí spoustu peněz a problémů" - a ideálně se začnu věnovat včelaření). Na pozemku, kde máme zázemí jsem si letos konečně poprvé zasadila i kytky, mám tam foliák se zeleninou, zasazené brambory... a miluju každou chvíli, kterou tam trávíme.

    No a jinak to mám úplně stejně, dvouletý odmlouvač a vztekač a druhá ratolest na cestě. Občas (třeba zrovna včera) bych nejraději zabila dítě i sebe. Ale co, pořád může být i hůř - kdybych kupříkladu po takové vzteklé dvouhodinovce musela jít ještě kontrolovat nasupené včely, to by teprve bylo na mašli! :) Díky za zpříjemnění dne :-)
    Miwu

    OdpovědětVymazat
  34. Jo, jo, tak nějak :)
    Já mám ještě jeden bod - odstřihovat ty, co mají potřebu mě poučovat a moralizovat. Mám jich pár v okolí, takových těch super-matek, které mají na všechno odpověď, všechno si umí zařídit a jdou světem s heslem "jaký si to uděláš, takový to máš". Příroda jim nadělila děti, které hezky spí, dobře jí, nevztekají se, nekramaří, jsou čistotné a když nemoc se u nich projevuje ještě větší spavostí. Budiž jim přáno. Ale ve chvílích stresu nepotřebuju slyšet, jak ony si to umí zařídit a já to dělám všechno špatně... Jsem Pánu Bohu moc vděčná za svoje kamarádky, věrné souputnice a moje vrby, které mě snáší jak super-výkonnou, tak super-zdeptanou.
    Navíc zjišťuju, že ani ty super-matky nemají ten život až tak růžový, jak se tváří. Jen to neumí nebo nechtějí přiznat. A to já zase klidně. Zjistila jsem, že vykecat se z toho nebo i vybrečet, nechat se obejmout, utřít obličej, nadechnout se, usmát a pokračovat, je způsob, kterým se mi funguje tak nějak líp.

    OdpovědětVymazat
  35. Koukám, že blogování opravdu pomáhá jako terapie - jak autorkám, tak čtenářkám :-) Pokud to jen trochu jde, tak je také skvělé vypadnout ven i s partnerem a děti přenechat nějaké dobré duši... Sice stejně budete mluvit hlavně o dětech, ale aspoň vám nebudou skákat do řeči. :-) Tak přeji všem hodně zdaru v boji se stresem...

    OdpovědětVymazat
  36. Stíhám číst jen začátky, ale i tak DÍKY

    OdpovědětVymazat
  37. Ach ano! Poslednich par dni jen odsunu duplo, mini nadobi nakopu kr kuchynce a drobky, aby se mi na podlahu vesla rezaci podlozka a siju a siju, bordelu nehlede. Ze je treba uvarit, naplnit mycku, poskladat pradlo v susicce, abych tam mohla soupnout to z pracky...me nejak nenadzvedava :D

    OdpovědětVymazat
  38. :)o "tak jim pustíme pohádku ať se můžem domluvit!" nemluvě:)pěkně jsi to napsala!

    OdpovědětVymazat
  39. Tenhle clanek si vytisknu a nalepim "do skrinky" jako na stredni...Akorat dnes uz do velke skrine v loznici, kde jsem puvodne doufala, ze budou jen me veci. DIKY! ;)

    OdpovědětVymazat
  40. Tenhle clanek si vytisknu a nalepim "do skrinky" jako na stredni..Akorat dnes uz do velke skrine v loznici, kde jsem puvodne doufala, ze budou jen moje veci. DIKY! ;)

    OdpovědětVymazat
  41. Klára Petrová20. června 2016 8:12

    Tento článek bych mohla číst každé ráno, jako přípravu na den :) Jeníčka máme hodného, ale jako dvouletý rošťák neposedí a musí vše objevovat....bývam dost často utahaná....binec a chaos take nemám ráda, ale zatím to s jedním prckem zvládám udržovat....ale právě se teď potykame s myšlenkou druhého prcka (přeci jen malemu jsou 2 roky a 2 měsíce, tak aby si byli blízcí)....ale zvládnu vše od začátku? Znova se nevyspat, jak zvládnu 2 deti na procházce, v obchode-kočár a honit druhého prcka....ale zas byt sobec vůči sobě abych mela už relativní klid a nebo malému pořídit parťáka, oporu do života....musím říci, že rozhodnout se pro druhé dítě je tezsi než pro první, ale dřív jsem vždy chtěla děti dvě.....
    Jak to máte vy, jaký je rozdíl mezi jedním a 2 dětmi, jak se to zvládne?
    K.

    OdpovědětVymazat