pátek 1. ledna 2016

náš rok 2015


Taková malá rekapitulace našeho roku.
Každý, kdo měl dobrý rok, si přeje: ať je ten další taky alespoň takový!
Já říkám: ok, ale tentokrát mínus miminko. :)


LEDEN
V prosinci 2014 jsem na blogu oznámila, že čekáme druhé miminko (veděli jsme to asi od října) - Lole byl v té době rok a půl a miminko bylo plánované. Takhle vypadá jeho ultrazvuk v lednu 2015 - ještě nevíme, co je za pohlaví, nicméně jsme téměř 100% přesvědčeni, že čekáme druhou holčičku.
 Začínám se pozvolna připravovat na plánovaný červnový příchod nového člena rodiny, na blogu najdete inspirační článek o tom, jak nacpat 4 lidi do jedné malé ložnice, začínám psát články o tom, jak moje miminko roste a co pro něj všechno pořizujeme.
Lole jsem taky v téhle době napsala knížku o její Pandě, v plánu jsem to měla už dlouho a nějak jsem začínala cítit, že jestli to neudělám teď, už se k tomu možná nikdy nedostanu.
Jo a taky jsme Lole v lednu poprvé stříhali vlasy. Dopadlo to dobře a má už od té doby zase vlasy pěkně dlouhé.

ÚNOR
K našemu velkému překvapení se dozvídáme, že čekáme chlapečka. Máme z toho samozřejmě ohromnou radost a nějak se nám tomu nechce vůbec věřit. Nicméně se při té příležitosti dozvídám, že mi špatně vyšly Tripple testy a měla bych jít na genetické vyšetření, protože to vypadá, že má chlapeček vrozenou vadu. Odmítám s tím, že nepotřebuji vědět dopředu, zda čekám postižené dítě - na potrat stejně nepůjdu. Doktorka mě ale přesvědčí - vypadá to na vadu srdíčka a v tom případě by mi nedoporučovala rodit přirozeně, nýbrž císařským řezem. Tak se tedy objednáme do Gennetu a čeká nás divných pár týdnů - já se tedy necítím nijak špatně, beru to tak, že si na luxusním ultrazvuku nechám potvrdit toho chlapečka. Mr. Happy je ale trochu nervózní.
Přijde den D - a je to krásný zážitek, na velké obrazovce vidíme obličej našeho chlapečka, pindíka mu prý už taky nikdo neodpáře a navíc je úplně zdravý. Jsme šťastní.
Začínáme přemítat, jestli nebude lepší odstěhovat se s dětmi na kraj Prahy nebo někam na vesnici - brzy ale tyhle těhotenské hormony v hlavě rozeženu, my jsme prostě měšťáci a jinak už to asi nebude. V Praze je nám dobře.
Začínáme chystat Lolinčiny 2. narozeniny a při té příležitosti si uvědomíme, že máme poslední možnost letět někam letadlem ještě relativně "zalevno" - od 2 let už totiž Lola bude muset mít vlastní letenku. Rychle se rozhodujeme a kupujeme letenky na pár dní do Říma, odlétáme na konci února a vracíme se na začátku března.

BŘEZEN
Naše šestidenní cesta do Říma je asi to nejzásadnější, co se v březnu děje. Moc si to užíváme, ale jelikož jsem v 6. měsíci těhotenství, je pro mě těch 6 dní tak akorát a i tak tomu našemu cestování začínáme říkat "baby turistika", zpětně bych možná řekla "turistika s vorvaněm", protože Lola v kočárku rozhodně nebyla ta brzda. :D Ale byl to prima nápad, navíc jsme netušili, kdy se zase na nějaké cesty s novým miminkem dostaneme (říkali jsme si, že nejdřív v létě 2016 - což nakonec nebyla vůbec pravda :).
Dál plánuju oslavu Lolinčiných 2. narozenin, jejichž téma je letos "zajíci v mentolu" a dál se taky připravujeme na příchod našeho malého indiána

DUBEN
Lole jsou 2!
Oslava narozenin je velkolepá a my se při té příležitosti necháváme taky zvěčnit od fotografky Katky Ševčíkové, dokud mám pupek. Hlavní Lolinčin dárek je dětská kuchyňka z dílny našeho dědečka.
Lola taky v dubnu dostane svoje první kolo, na kterém začne ale sama jezdit až o několik měsíců později a dodnes s tím trochu válčí, no sportovně nadaná je prostě po mamince.
Přípravy na miminko dál pokračují. 

KVĚTEN
Přípravy vrcholí, náš chlapeček už tu brzy bude. Konečně jsme se dohodli na jméně (necháváme samozřejmě po sáhodlouhých úvahách to, které nás napadlo jako první hned na začátku těhotenství), takže jdeme vyplnit papíry na matriku (nejsme svoji, tak to s tím jménem nemáme tak jednoduché).
Já mám pocit, že už mám děsně málo času a potřebovala bych ho na (psychickou) přípravu daleko víc, občas mě i přepadá smutek, že už nebudu mít tolik času na Lolinku. Pro miminko konečně doděláme koutek na spaní v naší ložnici a pak už jenom funim, nic moc nedělám a modlím se, aby miminko nechtělo přijít moc brzy. Potřebuju totiž počkat, až přijede moje ségra z Paříže. Jednak proto, aby hlídala Lolu (jinak jsem si to prostě neuměla představit), jednak proto... Že je to prostě moje ségra. A já budu rodit.

ČERVEN
Ještě před porodem jsem pozvaná na babyshower od Bepanthenu, což je takový prima závěr mého těhotenství a potřebné odpočinkové odpoledne. Pak ještě týden před porodem stihneme vyfotit pár fotek s pupíkem - zpětně si říkám, že je na tom břiše děsně vidět, že se porod už velmi blíží.
15.6. vyfotím tuhle fotku a s komentářem "tak už pojď, brácho" uveřejňuji na internetu. Okamžitě je zahlcena spoustou vtipných komentářů o přírodním vyvolávání porodu, ve stejný den taky přijíždí moje ségra z Francie. Přivítáme se a mně spadne okamžitě obří kámen ze srdce. Je tu.
Druhý den samozřejmě začnu rodit. :) Rodím ale celkem dlouho, takže náš chlapeček je na světě až 17.6. ráno - dáváme mu jméno Alan a začíná nová éra našeho života.

ČERVENEC
Když všechno správně probíhá, je až neuvěřitelné, jak snadno se zaběhne nový režim. Nemůžeme uvěřit, jak málo se v našem životě vlastně změnilo a že už po pár týdnech máme pocit, že jsme Alánka měli doma vždycky.
V Alánkových dvou týdnech píšu na blog článek O sourozencích, do kterého se mi podaří udělat super fotky, na které jsem fakt hrdá. Taky absolvujeme s Alánkem newborn focení hned na začátku července.
Vydáváme se na první společný výlet do lesa a já a Mr. Happy oslavíme pětileté výročí.
Později Alánek oslaví svůj první měsíc života a taky ukončíme šestinedělí.

SRPEN
První polovinu srpna sužují obrovská horka, což mi za normálních okolností nevadí, ale s novorozencem to není zrovna terno. Naštěstí se nám doma teploty jakž tak drží a v druhé půlce srpna nám vydatný déšť konečně dovolí opustit byt.
Od Mr. Happy dostanu nový foťák jako dárek za porody a hned s ním jedu zkusit vyfotit kamarádům novorozenou Zuzanku. Dodnes se s ním pořád ještě učím a nemám na to popravdě tolik času, kolik bych chtěla... Takže mi to jde pomalu.
Taky si vzpomenu na zapomenutou promítačku ve skříni a začneme si občas místo čtení promínat pohádky.

ZÁŘÍ
Září je ve znamení novinek a velkých věcí - první (ale i skoro poslední) probdělá noc s Alánkem, Lola navštíví první živý koncert na Vyšehrátkách a taky nastane její velký milník - opuštění plen. Začínáme chodit na pohybové kurzy do Altíku - já s Lolou cvičíme a Alánek nás pozoruje z žíněnky, taky začneme zase chodit na výtvarku - tentokrát už i s Alánkem v šátku. V půlce září jedeme za Katkou nechat si nafotit první čtyřčlenné rodinné fotky.
Alánek oslaví 3 měsíce života.

ŘÍJEN
I říjen se nese ve znamení velkých věcí - tou největší je asi naše rozhodnutí vydat se s dětmi na týdenní roadtrip po Slovinsku - nakonec si při něm zajedeme i do Itálie a Chorvatska. Taky vyroste Alanovi první zub a já oslavím třicetiny.
V časopise s Dětmi v Praze vyjde můj článek "To pravé mateřství" a přivítáme ve Stromovce podzim.

LISTOPAD
V listopadu už začínáme řešit hlavně nadcházející Vánoce, na které se připravuji opravdu důkladně. Vyrobíme s Lolinkou adventní věnec na dveře a adventní svícny. Taky začnu fotit sourozenecké portréty, což je docela challenge a myslím, že ještě větší bude, jakmile mi začne Alánek ze záběru zdrhat taky. Alánek oslaví 5 měsíců a všichni oslavíme první adventní neděli.

PROSINEC
Celý prosinec se nese hlavně v duchu Vánoc, každé ráno otevíráme balíček z adventního kalendáře, pečeme tradiční perníčky v Chef Parade a já coby Ježíšek balím dárky.
Alánek oslaví půl roku a s tím si i ochutná svou první lžičku. I Lola pár dní před Vánoci překoná jeden velký milník - sama (s malou dopomocí) opustí svůj noční dudlík a definitivně tím ukončuje svoje batolecí období (kdo nás už trochu zná, ví, že se vším čekáme až na samostatné rozhodnutí dětí, proto měla Lola i dudlík k dispozici, dokud ho sama potřebovala). Jsem ráda, že jsme počkali a nechali to na ní, i když s ním spávala až téměž do 2 a třičtvrtě roku.
No a samozřejmě jsme oslavili Štědrý večer. A Nový rok, který Lola sice zaspala, ale petardy pod okny ji chudinku probraly a vyděsily. Nakonec to ale bylo docela prima, protože před půlnocí začalo sněžit a Lola pak ještě do jedné ráno pozorovala z okna fascinovaně padající vločky. :)

Tak to byl náš rok 2015. Byl zásadní, ale on je každý rok něčím velký. Tak na ten nový, ať je teda aspoň tak dobrý, jako tenhle! Mínus to miminko. To bych letos, s dovolením, oželela. :)

11 komentářů:

  1. Krásné počtení! Bavila jsem se. Děkuju.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně sepsané..muselo dát práce 😇 Přeji ti a tvé rodině zdraví a pohodu. Ať se daří! A těším se na nové články. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, docela jsem si u toho poseděla. :D Ale hezky jsem si při probírání článků z celého roku zavzpomínala. :)
      Taky přeju vše dobré! Tereza

      Vymazat
  3. Moc pěkné shrnutí. Také přeji, ať jste v novém roce všichni zdraví a spokojení.

    Potěšila jste mě s tím dudlíkem. Dcera (2,5) má na spaní (a někdy teda i na uklidnění) palec a hajánka. Zkoušela jsem jí přesvědčit, že do nové velké postele se s palečkem nechodí, pokusila se o to, ale nedokázala to. Zase jsem ji nechtěla trápit, už změna postele je skok. Tak doufám, že z toho cucání taky vyroste a bude to dřív než 1. třídě:-)

    Andrea Šap.



    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U Loly to taky do poslední chvíle vypadalo, že s tím dudlíkem půjde ještě do školy. :) Byla na něm opravdu hodně závislá, takže jsem jí rozhodně nechtěla nijak ublížit a nechala to prostě plynout... Lola si ho taky brala občas i přes den na uklidnění. Pak přišel najednou zvrat a začala jsem cítit, že už ho přestává potřebovat a bere si ho jenom ze zvyku. Tak jsem s ní o tom začala často mluvit a slíbila jsem jí, že když to zvládne, dostane za to dárek, jaký si vybere, ale že nechávám na ní, kdy se to stane - shodou okolností to vyšlo zrovna před Vánoci, takže jí Ježíšek nadělil i za dudlíka to, co za něj chtěla. :) Zvládla to úplně lehce, sama, ani si nevzpomene. A bylo to skutečně z ničeho nic. Včera dokonce sama vyhodila do koše prasklý dudlík, který měla pořád u postele jako pojistku, kdyby to na ní ještě přišlo. :D
      I u vás to určitě přijde, oni mají prostě každý svoje načasování. :) Tereza

      Vymazat
    2. To je paráda, zvládla to opravdu skvěle :-) A pěkně jste to vypozorovala... Tak uvidíme, kdy do toho taky dozrajeme. Děkuji, Andrea

      Vymazat
  4. Skvele shrnuti skveleho roku :-). Gratuluji ke vsem uspechum ;-) a preji uzasny rok 2016, ktery budeme sledovat s vami

    OdpovědětVymazat
  5. Ta Pandí knížka je naprosto super! (sleduju vás od podzimu, tak jsem na to přišla až teď...). Už mám nafocené oblíbené opičky mých dětí. ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Krásně sesumírované :) Já bych byla taky s rokem 2015 spokojená a zopákla si ho klíďo znovu. Jen já bych teda místo mínus brala plus :-D

    OdpovědětVymazat