V neděli Alánek začne první den 8. měsíce, takže je na čase napsat o tom sedmém.
Druhé děti jsou jiné, než ty první. Takové vnímavější, mají prostě ve výchově důležitý element navíc - staršího sourozence.
Alánek má 6 zubů, stále se většinu dne směje (a zbytek dne se neskutečně vzteká, když se snaží přesouvat tělíčko silou vůle a ono ho neposlouchá), přes den toho moc nenaspí (jen pár desítek minut v hacce), ale očividně mu to nijak nevadí, umí mávat na pozdrav a sebejistě stojí na všech čtyřech. Plazit se vůbec nesnaží, za to se mu ale podařilo rovnou lezením po 4 už posunout o pár nejistých centimetrů.
Chrastítka? Ale kdeže, Lolinčina auta a Duplo, to jsou hračky pro Alánka!
Nejvíc ho ale baví hrát si s Lolinkou, která na něj dělá srandovní zvuky, on se tomu směje, pak na sebe navzájem ze srandy prskají a završí to půlhodinkou dialogu pištěním.
Je to velký jedlík, není snad nic, co by mu nechutnalo - obědvá a večeří, zítra přidáme už i svačinu nebo snídani (první ovoce!) a Lola už mu taky stihla dát ochutnat kukuřičnou křupku, kterých se od té doby vehementně dožaduje, kdykoli je zahlédne.
Nejkrásnější je, když ráno otevře oči, podívá se na mě a usměje se tím nejsladším úsměvem - není nad to vidět maminku hned po probuzení! ♥