středa 28. října 2015

co a jak s dětmi ve Slovinsku


Tipům k cestování autem s malými dětmi, které pro nás bylo při této dovolené největší výzvou, jsem věnovala samostatný článek. Už v průběhu naší dovči jste si ale na instagramu psali i o další tipy - hlavně na ubytování - takže následující článek bude taková změť postřehů a informací, které by se vám mohli hodit, pokud se rozhodnete tuhle krásnou zemi s dětmi navštívit!


Jako první bych chtěla říct, že ač byla cesta autem pro mě trochu strašák (dosud jsme s Lolou cestovali pouze letadlem), nakonec se ukázalo, že naší rodině tenhle typ cestování parádně vyhovuje. Byli jsme svobodní, mohli jsme vidět spoustu krásných míst a mít s sebou zapakovaný celý malý svět v kufru auta - to se vám možná zdá jako nadsázka, ale když s dětmi cestujete napříč místy s různým podnebím a teplotou (hory, města, moře), je třeba mít s sebou prakticky veškeré oblečení.

Nám se to zalíbilo natolik, že začínáme plánovat na léto cestu autem napříč Itálií, samozřejmě s dětmi. Asi nejčastější dotaz, který dostávám, je, jak takový roadtrip a přejezdy s dětmi funguje - to se pořád všechno vybaluje a zase zabaluje??? No... v podstatě ano. :-D Myslím, že dobře zorganizovaná zavazadla jsou prostě základ, musíte stále přesně vědět, kde co máte + mít nějaký stabilní základ v autě. Já jsem takový organizační typ, takže mi to nedělá problém. Při téhle cestě jsme ale přespávali pouze na dvou různých místech. Máme v plánu další cestu, při které bychom přespávali každou noc jinde, to už budu mít zorganizované zase trochu jinak.

Co se tedy týče ubytování - první 3 noci jsme bydleli v chatě uprostřed Triglavského národního parku v Julských Alpách, ve vesničce Zgornja Radovna. Za dobrou cenu jsme si pronajali celou chatu, která byla opravdu krásná, ale bohužel ne úplně vhodná pro malé děti - byla totiž patrová, v přízemí kuchyň, jídelna a obývák a v patře dvě ložnice. Což by bylo v pohodě, kdyby mezi patry nebyly tak strmé schody, že to byl spíš skoro žebřík. :-D Ani já jsem po nich nedokázala pořádně chodit. Že by Lola vzala vysoké schodiště střemhlav (nebo já s Alanem v náručí) se mi riskovat nechtělo, takže jsme se místo ložnice nastěhovali do obýváku s rozkládacím gaučem a bylo to tak moc prima. Pronájem chaty navíc nebyl drahý a vešla by se do ní i vícegenerační rodinná dovolená, na jiné problémy jsme nenarazili, je to z ní blízko na všechna místa, která jsme chtěli vidět a jeden z majitelů dokonce mluvil česky. Juknout na ni můžete tady - KLIK.

Na další 4 noci jsme se přemístili do apartmánu se zahradou v Piranu, odkud to zase bylo blízko do našich zbývajících plánovaných cílů. Tady jsme poprvé využili služby Airbnb, ubytoval nás milý pán, provedl po velkém bytě a ještě větší zahradě přímo nad mořem a donesl nám mísu kaki z vlastní zahrady. Bydlení tady absolutně nemělo chybu, moc doporučuji. Skvělé zázemí, plně vybavená kuchyň, koupelna s vanou a nábytek na zahradě (snídaně s výhledem na moře a západy slunce jsou pro mě nezapomenutelný zážitek), ovšem taky si za to všechno člověk už trochu víc zaplatí. Ale stálo to za to! Juknětě tu - KLIK.

Všechna místa, která jsme navštívili, si můžete prohlédnout ve fotoreportu z neděle. A všechna je vážně doporučuji! Z chaty ve vesnici Zgornja Radovna jsme se podívali k ikonickému jezeru Bled, pod Triglav (největší horu Slovinska), kde jsme si udělali krásnou procházku (i s dvojkočárem!), do městěčka Bohnij a k jeho stejnojmennému jezeru, kolem kterého najdete opravdu překrásný kus přírody a kolem naší chaty jsme si taky udělali procházku za alpskými kravami, které samozřejmě byly jedním z nejdůležitějších zážitků! :)
Při přejezdu z hor k moři jsme se na odpoledne zastavili v půlce cesty v hlavním městě Slovinska Lublani, což je krásné, starobylé město - bylo zrovna slunečno, takže procházka městem byla nezapomenutelná, rozhodli jsme se také vyrazit k hradu trůnícímu celkem vysoko nad městem (když jsme tam konečně vytlačili dvojkočár, tak jsme zjistili, že tam jezdí lanovka :-D ).
Poté jsme nasedli zpátky do auta a vyrazili do Piranu, ubytovali se a ještě večer vyšli obhlédnout město a moře. Druhý den jsme odsud vyjeli na otočku do italských Benátek (necelé 2 hodiny cesty i s malou zácpou), tam jsme strávili celý den a za tmy se vraceli se spícími dětmi zpátky do Piranu. Den poté jsme vyrazili na druhou stranu - do Chorvatska - kde jsme se nejdřív prošli po městě Pula a kolem jejího krásného amfiteátru a poté vyrazili do městečka Rovinj, sednout si na malou kamenitou pláž a užívat si sluníčka.
Na poslední den jsme si šetřili samotný Piran a hned vedle ležící Portoroz - to proto, aby si Mr. Happy chvíli odpočal od auta před dlouhou jízdou zpátky domů, já sama totiž nemám řidičák, takže ho nemůžu vystřídat. V Piranu jsme navštívili místní akvárium (to je pro nás nutnost, Lola akvária miluje), prošli se po městě - bylo opravdu krásně - a odpoledne šli do Portoroz na procházky po plážích a molech.


Ve čtvrtek ráno jsme vstali, oznámili Lole, že jedeme domů a začali balit - Lola nám mezitím oznámila, že nikam nejede, nebude se převlékat ani z pyžama, protože chce zůstat tady. Že má doma spoustu hraček a babičku s dědou je jí prý jedno. :-D Po velmi dlouhém přemlouvání v průběhu balení jsme to vzdali a naprdnuté Lole v pyžamu se zajícem slíbili lízátko, když dobrovolně vleze do auta a ideálně převlečená. Cesta domů probíhá stejně hladce jako ta první, děti většinu prospí.

Co se týče jídla - na což se mě taky hodně lidí ptá - máme teď děti v ideálním věku. Alan pije jen mléko a Lola už jí s námi. S dětmi na příkrmech se cestuje trochu hůř, taky s tím mám zkušenost. 
Takže tady jsme si pár dní něco uvařili, jindy si zašli do restaurace nebo si přinesli domů pizzu v krabici, některé dny jsme taky jedli za chůze/jízdy, takže zapečené bagety vedou! :) Člověk si prostě najde pro každou chvíli nejvhodnější způsob, jak těch pár dní neumřít hlady a zároveň se třeba přípravou jídla moc nezdržovat.

Co se týče Slovinců a Slovinska jako takového - je to nejen jedna z nejkrásnějších zemí, jaké jsem kdy viděla, ale navíc v ní žijí opravdu velmi milí a usměvaví lidé. Jejich řeči pravdepodobně i porozumíte (minimálně v psané formě), ale domluvíte se bez problémů i anglicky. Jako do každé jiné země EU nepotřebujete k cestě pas ani nic speciálního, stačí občanský průkaz.

Nevím, co by vás ještě zajímalo, takže se klidně ptejte v komentářích, na co vás napadne. 

Na závěr řeknu jen to, že cestování s dětmi moc doporučuju, pokud jste typy rodičů, kterým se do toho prostě chce. Já jsem nikdy při žádné cestě nezaznamenala na svých dětech nějaký problém nebo výkyv oproti normálu, venku fungujeme stejně jako doma. A dnes už vím, že není nic, co by se s mými dvěma dětmi nedalo podniknout a že společné cestování si moc užíváme všichni čtyři. :)

29 komentářů:

  1. Jak zvládl Mr. Happy tu cestu zpátky? pokud se nemýlím je to cca 600km a není moc zvyklý řídit... My se chystáme v létě za známými do Chorvatska - cca 1200 km a řídit budu sama, ale řídím často a hodně, cesty jako takové se nebojím, spíš té obr porce km naráz... a jeli jste přes den, nebo přes noc? (myslím cestu tam a zpět) Díky ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On je docela dost zvyklej řídit za poslední 4 měsíce. :-D :-D
      Jeli jsme přes den, na noc by byl asi unavenej a ani já po tmě nejezdim s dětma moc ráda, ale hele - tam to bylo 7 hodin a zpátky 8... To není tolik, dali jsme jednu delší přestávku s kafem a bylo to v pohodě. Do ničeho delšího bysme se ale my asi bez přestávky na spaní nepouštěli, už to asi bylo dost na doraz. V létě plánujem (možná) dojet na jeden zátah někam na kraj Itálie - to máš tak těch 7 hodin - a pak už jen přespávat a popojíždět.

      Vymazat
    2. my právě přemýšlíme, jestli rozdělit cestu na 2 půlky - většinou cesta trvá cca 12 hodin, jízda přes noc je benefit v podobě spících dětí, mnohem menšího provozu a v neposlední řadě dva dny navíc, přijíždíme na místo kolem 7-9 ráno a ve stejný čas večer odjíždíme...ale zase strávit dva dny na cestě se mi nechce, no ještě uvidíme a vzhledem k tomu, že kafe nepiju asi 5 let, tak na mě bude účinkovat :-D

      Vymazat
    3. My jsme taky nejdřív uvažovali na noc, ale nám děti spí v autě i přes den a oba jsme se tak cítili líp, ale dýl bysme bez přespání nejeli - ono nemusíš jen jet dva dny, když se na těch 12 hodin nebudeš cítit, tak si najdi nějaký cíl po cestě, kam byste se chtěli podívat. :)

      Vymazat
    4. tak jen tak........my jeli v září jih Chorvatska s prckem 8měsíců, cca 15 hodin nám to trvalo a zvládli jsme to naráz jen proto, že jsme to dali přes noc a šlo to, vždy posledních pár hodin hodně náročných, ale dá se to...vždy už jen na noc:)

      Vymazat
    5. Jj, těch 15 hodin už by přes den neprošlo ani u nás :-D Ale pro nás je těch 8 hodin v kuse max. obecně a autem jen když opravdu cestujeme, když jedem jen na jedno konkrétní místo na dovolenou, tak jedině letadlem. :-D

      Vymazat
    6. Jo holky, rozesmály jste mě, protože tu řešíte 15 hodin v autě a my s posledním, ročním a chodícím, děckem řešíme tříhodinový přesun na Moravu. Většinou jej také rozdělujeme do dvou půlek, vyrážíme na dcerčino spaní a modlíme se, aby ji neprobudily ven se drásající stoličky, do dvou hodin se ale probudí stejně a pak chraňnáspánbuazlýpryč, je třeba zastavit a nechat tu kvičící a ječící potvůrku, kterou nejde resetovat ani piškotem, "vyběhat". Takže se někde celé odpoledne poflakujeme, než zase, nejlépe "na spaní", vyrážíme dál. Ina

      Vymazat
    7. A to ještě Tereza V. řeší 15 hodin s plnym autem - má totiž 3 děti :-D :-D (4 měsíce - 2 roky - 4 roky)
      Každé dítě to prostě zvládá jinak. Musim se přiznat, že si vůbec nepamatuju, jak Lola jezdila autem v roce - tenkrát jsme totiž auto použili tak 1x za měsíc. Ale v roce jsme s ní jeli 7 hodin vlakem z Lisabonu do Algarve, taky jí rostly zrovna stoličky a pomalu jsme o tom ani nevěděli, většinu cesty navíc prospala - tak doufám, že Alánek půjde v jejích šlépějích, ale myslím, že ano. :)

      Vymazat
  2. Po výborných skúsenostiach s cestovaním s našim synom, sme sa raz vybrali na 8 hodinovú cestu. Vyrazili sme na večer, o 19tej, však bude spať. Po asi hodinke spánku sa náš vtedy 2-ročný syn prebral a bol až do 3tej rána hore! Našťastie pozeral von oknom a počúval Country balady, len poslednú hodinku to bolo: "chcem ísť k mame", "chcem za volant" a "mám tmu" :o) Nikdy nepodcenujte cestu s deťmi, neviete čo majú v zálohe :-D To len tak, pre pobavenie :) Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D :-D tak hlavně, že byl hodný a zvládl to. :-) Lolu v krizi nejvíc zabaví pohádky na tabletu.

      Vymazat
    2. No my sme to práve vôbec nečakali a nemali nič pripravené :-)

      Vymazat
  3. Už k příspěvku o cestování jsem Vám chtěla napsat, jak je Lola šikovná, že tak skvěle zvládla odplenkování! Mám pocit, že ještě nedávno byla na fotkách v plenkách :-) A jen pro zajímavost? Jaké pohádky má ráda? Mám 18 měsíčního prcka, kterého začaly zajímat kreslené pohádky, ale zatím vyžaduje pouze jednu jedinou... Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verčo, díky, jsme na ní děsně hrdí - je bez plen teprve asi 2 měsíce, ale ze dne na den se sama rozhodla a začala chodit najednou na nočník, pár dní na to odmítla plenu i na noc a bylo hotovo. :)
      Co se pohádek týče - Lola v roce a půl jela jenom prasátko Peppu :-D Teď ji toho baví už víc, největší favorit je momentálně už dlouhou dobu Pingu, pak taky Máša a medvěd, Medvídek Pú, Žížaláci, Spejbl a Hurvínek, Mickeyho klubík... No je toho víc, ani si nemůžu vzpomenout. Když byla menší, tak po Peppě ji začali bavit právě ti Žížaláci a Minuscule (Mrňouskové), ani v jednom se moc nemluví, tak zkuste to, nebo ten Pingu je taky takový jednoduchý.

      Vymazat
    2. Jé, děkuji za tipy na pohádky! A velká gratulace Lole, je opravdu dobrá,že se takto sama odplenkovala! Já jsem zvolila trochu jinou cestu, už od narození jsem u malého trochu koketovala s bezplenkovou metodou, zvykala ho na čurání při "sss...". Teď v 17 měsících je přes den bez plenek. Nehody se sice stále stávají, ale je super vidět jak se batolí s holým zadečkem nezatěžkaným plenkou, hlavně v létě, kdy byla ta 40 stupňová vedra :-) Zdravíme Alánka i Lolu, ráda Vás čtu, jste inspirací a povzbuzením :-)

      Vymazat
    3. Myslím, že je to docela časté u dětí, které nebyli bezplenkované nebo vysazované na nočník od raného věku, že se pak odplenkují později samy. Ale u Lolinky to byl opravdu velký krok, ona je taková zvláštní povaha a hrozně ji to učení na nočník stresovalo, tak jsme se na to pak úplně vykašlali - řekli jsme si, ať má radši pleny třeba do 3, než celý život nějakou psychickou újmu ze stresu v dětství... A nechali jsme jí, ať si k tomu prostě dojde sama. :) Ale samozřejmě čím dřív se dítě zbaví (dobrovolně) plenek, tím je to lepší, Lola už se pak ke konci pořád opruzovala, měla odřená stehna z PULek atd... :/

      Vymazat
    4. To je jasné, všechno má u dětiček svůj čas, něco pořád nejde nejde, člověk se "snaží" a pak to dítko vyřeší samo :-) Pěkné dny!

      Vymazat
  4. Itálii s dětmi a autem můžu vřele doporučit. Předloni jsme absolvovali týdenní cestu po Itálii s 18m dcerou a byla to jedna z nejkrásnějších dovolených. Stihli jsme Florencii, Benátky, hory i moře, bydleli v penzionu na krásné farmě v podhůří, kde nám podstrojovala paní domácí snídaně a večeře pouze své výroby. Navíc Italové děti zbožňují, což byl velký benefit v čekání ve frontě :-) dítě v šátku či nosítku se v podstatě rovnalo přímému vstupu kamkoliv :-) Příští jaro nás už jako 2+2 čeká Holandsko a na podzim Slovinsko, takže ukládám do paměti rady a tipy, Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úplně jsem se teď na tu Itálii začala těšit! :) Znám tam vlastně jen Benátky a Řím, Florencii i další místa bych moc chtěla vidět.
      A s těmi dětmi je to stejné i v Portugalsku - tak jsme byli asi před rokem a půl s Lolou na 3 týdny, všude jsme měli přednost - není to tam jen povahou lidí, ale prostě to tak oficiálně funguje, dokonce na letišti jsme nemuseli čekat ani na check-in, rovnou k nám přišel pán, že když máme dítě v kočárku, tak máme nárok na vlastní přepážku. :)
      A Holandsko! Tam taky musím! :) T.

      Vymazat
  5. Krásný článek! My byli ve Slovinsku na těch samých místech loni v létě, ještě s Matildou v břichu (ale to jsme o ní ještě nevěděli:) za to jsme to absolvovali se dvěma "extra demanding" psy, kteří jsou kolikrát horší než děti a pohádky na tabletu je v autě nezabaví :-D Terezko, můžu se zeptat, jestli ti řidičák nechybí? Já ho sice mám, ale jsem neustálý řidič začátečník, mám strach, ale teď na mateřské cítím, jak by mi to ježdění autem kolikrát ulehčilo situaci. Takže se začínám pomalu rozjezdívat, ale zatím sama, když muž nebo babičky hlídají. Zatím si nedovedu představit sednout za volant s malou, nevěřím si :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nad tím řidičákem pořád uvažuju, jestli to zkusit nebo ne... Mám totiž dost podobné pocity jako ty a třeba teď, když jsem viděla ty horské cesty ve Slovinsku, které jsme museli projet a Mr. Happy odřídit... Uff, já bych to nedala, jsem v tomhle nervák.
      Ale v běžnym životě mi řidičák nechybí - žijeme v centru Prahy a než bych nasoukala děti do auta, tak už jsem 3x v cíli MHD. :-D Použila bych auto tak jednou za měsíc. Jediné, proč nad tím uvažuju, jsou právě ty dovolené - třeba na dálnici bych snad řídit zvládla. :-D Ale uvidím, je to pro mě zatím velký otazník, i když vím, že by se tím plno situací usnadnilo...

      Vymazat
    2. Jo a ještě jsem chtěla říct, že mě ti psi děsně rozesmáli! :-D

      Vymazat
  6. super rady. já tak ráda cestuju a tenhle (nejen) článek ve mě opět vyvolal vlnu vzpomínek z mého cestování ještě bez bublinky. asi budu muset vyměnit tatínka, ten můj považuje za největší dobrodružství přelézt v neděli z postele na gauč v obýváku :(
    vlaďka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ono by to stačilo nějak namixovat, my máme zase přehnaně akčního tatínka :-D

      Vymazat
  7. Krasne napsane :). Zavidim Vam spici deti v aute. Nase dcerka v aute skoro vubec nespi, ale i tak s ni celkem hodne jezdime, jen musime porad vymyslet zabavu do auta a delat castejsi prestavky (diky nim sme i objevili uzasna mista v Rakousku ;-))Jestli muzu doporucit, tak na severu Italie Lago di Garda, ubytovani kousek od neho Lago di Ledro (vyrazne levnejsi nez u Gardy), pri slabem provozu se da i na jeden zatah. Byli sme tam letos v kvetnu s rocnim batoletem a moc se nam tam libilo. Deni

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za tip! Letos tam bylo hodně lidí kolem mě a všichni si to moc chválili. T.

      Vymazat
  8. Ze všeho mě nejvíc zaujal elegantní tatínek v horách v kabátě:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tomu jsem se taky děsně smála :-D Já jsem mu před odjezdem řekla, že si musí vybrat - s dvojkočárem zabírajícím půlku kufru není místo na kabát i sportovní bundu. Tak si vybral kabát a v těch horách vypadal vážně srandovně. :-D

      Vymazat
  9. No pohádka! Paráda! Díky moc za info! No my se chystali v září do Chorvatska, ale pak jsme zjistili, že s půlročním miminem už by to taková pohoda nebyla. Do nějakých 4-5měsíců, kdy ještě hodně spí je to o něčem jiném... okolo toho půlroku začal velice intenzivně objevovat svět a myslím, že by se v autě takovou dobu utrápil a my s ním... a ty příkrmy... Tak teď si asi s roadtripem počkáme, až trošku povyroste a zas to nebude tak složité s jídlem i komunikací a dalšími potřebami :) A nebo právě seženeme nějaké fajn ubytko někde po cestě, proto mě zajímalo to Slovinsko ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím souhlasím, že je pak to auto složitější - ale je to jen dočasné, až povyroste ještě víc, začne ho naopak auto bavit. :) V tom meziobdobí je lepší letadlo. My jsme původně chtěli letět někam i teď, ale vzdali jsme to nakonec kvůli Lole (ona by si totiž asi nebyla ochotná dojít v letadle na záchod, má teď takové období - takže by to pro ni možná byl stres, i když je na letadlo normálně zvyklá, ale bez plen ještě neletěla...). Proto jsme se rozhodli pro roadtrip. Ale na únor už máme naplánované zase letadlo! :) Jestli teda Lolinka do té doby pokročí a bude ochotná vyčůrat se i jinam než do růžového nočníku s princeznama. :-D T.

      Vymazat