úterý 1. září 2015

u nás doma / rituály


Obecně by se dalo říct, že jsme děsně neorganizovaná (místy až zmatená) rodina. Obědváme, až když máme hlad a chodíme spát, až když se nám chce. Všichni, včetně dětí. Prostě to tak máme a i když se na nás někteří lidé dívají skrz prsty, jinak to neumíme a hlavně nám to tak všem vyhovuje.

Máme ale svoje rituály, zvyky, které z toho života samy vyplynuly (společné i každý svoje) a které tak nějak drží ten zmatek pohromadě, i když nejsou zasazené do konkrétních časů. 
V den, kdy se Alánek začal hlásit o příchod na svět, jsem ještě doma stihla napsat článek Společně ke stolu - a dneska bych se k němu ráda trochu vrátila s touhle fotkou. Jsem totiž moc ráda, jak hezky to funguje. Nejen že mám z těch společných obědů ve třech (když je Mr. Happy v práci) vážně hezký pocit a považuju je za důležité pro děti a jejich vztah, ale hlavně se díky tomu skutečně zvládnu každý den najíst (problém, který pochopí jen mámy). I když někdy jím jen jednou rukou, protože druhou držím Alánkovi lahvičku. Ale ty obědy se tomu dají přizpůsobit, takže u nás teď vedou špagety, rizota a kuskus. Prostě cokoli, co se dá tou jednou rukou obstojně sníst. :)

*
Tenhle článek vznikl na základě podnětů, které mi posíláte často emailem. Nejvíc vás totiž zajímá, jak ten život s dvěma malými dětmi, blogem a spoustou aktivit zvládám. Tak jsem se rozhodla, že sem tam přidám na blog nějaký takový krátký článek "z praxe". :)

33 komentářů:

  1. :-D:-D ten dneska sedi..od narozeni to slo hezky...uvarila jsem najedla se...Ruzenka si na 3 hodky schrupla...ja mezi tim uklidila a mela cas na sebe... Ted uz mesic skoro nestiham varit bo bez satku se skoro nehnu..v 11 uz musi jit spinkat.. po pul hodce spani odchazim dojist obed a pk tak hodku na odpocinek....to vetsinou prospim. Tak jsem zvedava jak se to bude menit s prikrmy B-)...Zdar hodinovym jidlum ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli můžu být upřímná - v jakémkoli stádiu mateřství, ve kterém jsem se kdy nacházela (včetně těhotenství s Lolou) jsem měla kolem sebe nějakou maminku, která byla o krok napřed a strašila: "počkej, až bude venku, počkej, až poleze, počkej na příkrmy, až bude chodit, na vzdor, počkej na šestinedělí s druhým...". Dneska už mě to rozesmívá, protože si dovolím říct, že jsem vždycky všechno zvládla s grácií - asi proto, že jsem docela přizpůsobivej člověk a hlavně mě nikdy nenapadlo dívat se na to jinak než tak, že si chci s dětma skutečně užít všechny jejich životní fáze. :) Nikdy by mě ani nenapadlo si snad stěžovat. A vím, že to tak u nás bude vždycky. Není to o tom, jak to skutečně probíhá, ale o tom, jak to člověk cítí.

      Vymazat
    2. to jsem si taky myslela že to zvládám s grácií :D...akorát asi nechápu vaši odpověď :O ?? Nepsala jsem že si stěžuju, ale že život mění i zaběhnuté rituály :)

      Vymazat
    3. Já to nemyslela zle! :) Je to tak podle mě v pořádku, že se ty rituály mění s tím, jak se mění děti. Taky máme v každém životním stádiu jiné. Ale myslím si, že vždycky se to dá zvládat tak, aby si člověk užil právě tu konkrétní fázi - což je názor, který se mnou plno maminek nesdílí. :-D Ale možná mám jen štěstí na pohodové děti.
      Chtěla jsem tím říct, že si nemyslím, že je třeba strachovat se dopředu z toho, co jak půjde nebo nepůjde. :)

      Vymazat
    4. S tim souhlasim...taky se nestresuju dopredu..jen se tesim co bude dal ;-) a pritom si uzivam kazdeho dne...diky ;-)

      Vymazat
    5. Já se právě taky těším! :) Jsou to životní výzvy, které mě baví.
      A omlouvám se, že ten můj první komentář vyzněl blbě - vůbec to tak nebylo myšleno! To jsou úskalí psané konverzace a mých neuspořádaných myšlenkových pochodů. :-D

      Vymazat
    6. V poho :-) ...mam to stejne :-D

      Vymazat
    7. Omlouvám se, že vstupuji do konverzace :) ale nedalo mi to :) budu všude psát :), protože nechci, aby něco vyznělo špatně!!! :) Ale opravdu je důležité, mít "pohodové" dítě a nebo být velmi "pohodová" povaha :) Přiznávám se bez mučení, že já prostě pohodář nejsem i kdybych si to moc přála :) ale každému je dáno do vínku něco jiného :) ... a bohužel ani moje miminko tuto povahu nemá a nebo jsem jí zatím neodhalila :D Teď je malé 9 měsíců a musím říct, že si mateřství užívám asi 14 dní... do té doby velký pláč, nespavost atd atd...a opravdu je to velmi náročné období, které se na mě podepisuje... vím, že je spoustu horších věcí v životě! proto si nestěžuji :) jen je to pro mě občas velmi těžké a jsem ráda, když se můžu "vypsat" mezi fajn holkama :)

      Vymazat
    8. Kamilo, máte pravdu. Rozhodně povaha dítěte a samozřejmě i rodiče hraje obrovskou roli - a ani jedno prostě nejde ovlivnit, ani sám sebe člověk nedokáže změnit, já toto naprosto chápu... Se spoustou věcí taky v tomhle ohledu v životě bojuju, ale co se týče dětí - zvládám to a jsem za to vděčná. Není to samozřejmost, stejně jako není samozřejmost, že se z nějakých konkrétních období člověk/máma prostě zblázní - vždycky je to o povaze. A i o situaci. A držím palce, ať je to u vás bude brzy lepší!!! T.

      Vymazat
    9. A to bych Vám přála zažít minibyt s tchýní a maličkým aspergerem....a o pohodě a rituálech jsem si mohla asi tak jen zpívat...
      Ale všem rodinám přeju krásné chvíle ustolu, kdy zazní dobrou chu´t, kdy není jeden u pc, druhý v pokoji u fotbalu atd...
      Magda

      Vymazat
    10. Magdo, životní situace jsou různé. Ale věřím, že v drtivé většině rodin je situace a prostředí takové, aby pohoda vládnout mohla. Taky jsem si v životě ledasčím prošla. Ale nikdy by mě nenapadlo přát druhým to špatné zažít. :) Věřím, že ani vy jste to tak nemyslela. A doufám, že už se máte lépe (vzhledem k tomu, že píšete o problémech v minulém čase). Tereza

      Vymazat
    11. Ajaj, nééééé tak ta první věta vůbez zaznít neměla - to jsem si neuvědomila, dnešek byl hodně ubrečený a mozek jede na autopilota.
      Terezko, vůbec to nemělo být ve zlém. Jestli se máme lépe - ale ano, bydlíme sami se synem, ministůl a nad ním gaůerie z obrázků a jídlo je studené, protože půl jídla propovídáme:-)
      Někde dole jsem Vám i záviděla promítací atmosféru, tak ať se daří u jídla i jinde.
      Opravdu ani písmenko nebylo ve zlém.
      Magda

      Vymazat
    12. Já jsem si to myslela, že to tak myšlené nebylo - ale jsou to ta úskalí internetové komunikace, jak už jsem tu dnes jednou psala. :) Magdi, přeji vám hodně sil. Ale studené propovídané jídlo zní skvěle! :) T.

      Vymazat
  2. Já prostě ten Váš blog miluju, jakmile jsem ho objevila, seděla jsem u pc dokud jsem nedočetla všechny články pozpátku a teď jen netrpělvě čekám na články nové :-) Nejsem moc "komentovací" typ, ale tohle prostě musím okomentovat. Taky kolem sebe pořád slýchávám počkej až to a ono, tak tedy čekám až to nastane a ono nic :-D.....Jak píšete je to jen o lidech, pokud člověk - máma chce všechno se dá zvládnout a ještě se u toho usmívat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, moc děkuju za milý komentář!! :)
      Jojo, taky už jsem si toho plno vyslechla od "zkušenějších" maminek. Ale má to něco do sebe - hrozně si totiž teď sama dávám pozor, abych nějaké mamince něco podobného - byť třeba omylem - sama neřekla. Protože vím, jak je to nepříjemné. A hlavně zbytečné, každý se s různými situacemi vypořádáváme různě.

      Vymazat
  3. Musím se připojit k předchozímu komentáři!
    Váš blog mě uchvátil, jiný jsem nečetla ani nečtu a snad ani nebudu :-) Líbí se mi Váš styl i pohled na mateřství a vůbec život s dětmi. Čtu všechny články a už jsem se několikrát inspirovala třeba u recenzí. Popravdě nechápu, jak to všechno zvládáte, v tomto máte můj naprostý obdiv! A navíc zvládáte s lehkostí a pohodou :-)
    Můžu přidat svůj tip na nějaký budoucí článek? Ráda bych se inspirovala některým z Vašich "jídel pro jednu ruku", to asi každá maminka ocení :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za námět i za přízeň mému blogu! :)
      Pokusím se vyhovět a v brzké době vymyslet nějaký článek na toto téma - i když se někdy za ty svoje rychlojídla trochu stydim, haha :)) Zrovna tak se teď budu snažit psát více článků o tom, jak to u nás doma v běžné dny chodí - i když samozřejmě žádný zaručený návod nemám. Myslím, že to není jen o mé povaze, ale i povaze mých dětí, že toho tolik s nimi stihnu udělat. :)
      Děkuji!

      Vymazat
  4. To jsou ty nejdůležitější a nejkrásnější rituály. Máme to stejně, starší generace moc nemá pochopení pro naši dvouletou dceru, která usíná tak o půl desáté večer (když to jde dobře :)). A co se týče jídla a krmení, největší úlevu vidím v tom, kdy se dcera nakrmí sama, já mám najednou tolik času sníst svoji porci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je to stejné i u nás - nejen starší generace, ale i některé mé kamarádky prostě nechápou, že Lola jde někdy spát fakt klidně i o půlnoci. Ale je to tak samozřejmě v pořádku, že to každý děláme jinak; každý si musíme najít ten svůj systém - stejně jako si někteří neumí představit nemít večer klid, já si naopak neumím představit vstávat s dětma v 6 ráno :-D
      Jinak s tou úlevou - to si taky u Loly pamatuju, že se pak všechno tak nějak "zjednodušilo". Ale teď si myslím, že to bude jednodušší hned od začátku. Lola by totiž Alana nejradši krmila lžičkou už teď :-D

      Vymazat
  5. Karolína Jaromír Hrdličková1. září 2015 15:25

    Některé blogy mě přestanou časem bavit, protože docházejí témata nebo pokud jsou, jsou nudná a stále se opakující. Váš blog mě neustále baví a těším se na každý nový článek a inspiraci:) Rituál se společným jídlem se pokouším u nás stále víc a víc prosazovat, i když je to občas hodně zajímavé, když malý vyskakuje ze židle nebo rovnou odmítá jíst:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že je můj blog pro čtenáře pořád zajímavý! :) Ale popravdě si sama říkám, jestli mi ty témata jednou nedojdou... Myslím ale, že minimálně první Alánkův rok bude stále o čem psát!
      (jinak nám zase Alánek to společné stolování občas prospí :-D Ale Lola se ho dost dožaduje, takže dáváme v takových situacích na jeho židličku aspoň Pandu, ať není prázdná :-D ) T.

      Vymazat
    2. A já myslím, že ne...pak zase přídou jiné starosti/radosti jako výběr školky a kroužků apod. :-)

      Vymazat
  6. Už jsem si s tou svou neorganizovaností a mateřským volnomyšlenkářstvím ve smyslu přísně daného režimu připadala opuštěná. Moc děkuji za sdílení. Alespoň vím, že v tom nejsem sama ;-)
    PS: Opravdu mi přijde, že to není o věku či počtu dětí (máme tři :-) Ale o nastavení matky. Někdo se bude stresovat s jedním, protože má raději věci pod kontrolou a to je s dětmi skoro oxymorón ;-) Jiný bude v pohodě s pěti, protože to má na háku...
    Každopádně, hlavní je si to s dětmi užít (a některá náročná období či okamžiky přežít :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, že je nás neorganizovaných matek víc!!! :-D Ale jednu dobu jsem se taky cítila opuštěná :-D
      A taky souhlasím s tím, že to vůbec není o věku ani počtu, ale o tom pohledu na všechno (a částečně určitě i o povaze dětí, kterou ale právě tím ovlivňujeme...).

      Vymazat
    2. Já mám v poslední době pocit, jestli to s tou neorganizovaností nepřeháním....:)

      Vymazat
  7. Moc hezký článek. Moc hezky napsané.

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Terko, moc zajímavý článek. Díky za něj ... Já musím říct, že jsem byla u Tadeáše překvapená, jak to zvládám :). Přeci jenom byl ten přístup jiný než u Emmy. Bohužel letošní první půl rok ukázal, že to zase tak moc nezvládám ... Naštěstí jsem si to ale uvědomila včas ... Ale to je na jiné povídání :). Pěkný večer/den!

    OdpovědětVymazat
  9. U nás to funguje obdobné když máme hlad jíme, když jsme unaveni spíme a přes ty horká to obzvlášť neresime.Ono synchronizovat dvě děti s tak malým vekovim rozdílem je opravdu složité ale těší mě když se to povede .Zvlášť u toho spánku je to naprosto labužo hlavně v večer.Rituály jsou fajn my je máme hlavně před spaním.Vyčistit zuby, pohádka pomodlit a spát.Mirka

    OdpovědětVymazat
  10. Terezko, každý článek dychtivě čtu:-) A prosím o radu. Nevím, jaký hojdavak koupit zda bílý nebo šedivý. Vy máte šedivý, asi bude praktický, viď?:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro první dítě bych si asi klidně vzala i bílý, ono ho nemá moc jak umazat - maximálně se často pere podložka. Pro druhé jedině šedivý, protože už ho zaprasí často to první :-D T.

      Vymazat
  11. Hezky napsáno :)
    U nás taky celkem vládne "neorganizovanost" a dělá se, co je potřeba. Spí se při únavě, jí se při hladu. Tedy abych to upřesnila, tak u nás je spíš problém, kdy se nejí nebo nespí :D
    Ale zase z pohledu "podnikající pracující matky" je ten režim v něčem i potřeba. Například večer syn chodí spát max mezi 20-21 hodinou, abych stihla resty, které přes den vytlačilo pískoviště a čtení pohádek ;)

    Helča

    OdpovědětVymazat
  12. Terezko tak přesně s tímto dost bojuju.. jak mě okolí stále jen straší, počkej, až bude lézt, počkej, až bude chodit, až budeš přikrmovat atd. atd. ... Jsme mámou poprvé (a dlouho jsme čekali) a tak si dost věcí ještě beru a tohle opravdu nepřidá :). Jinak s tím jídlem jsem se pobavila, jak je to všude stejné :), ta rychlojídla myslím :) a společné stolování je krása, taky praktikujeme.

    OdpovědětVymazat