neděle 2. srpna 2015

ultimátní mateřské pravdy


Pevně doufám, že tímhle článkem nerozpoutám bouřlivou debatu.
Ale po dlouhé době mám potřebu vyjádřit na blogu svůj názor.


Atmosféra, o kterou se u sebe na blogu od jeho samého začátku snažím, je mírumilovná a otevřená. Můj blog má být místem, kde se může bez obav vyjádřit maminka, která dítě nosí v šátku, zrovna tak jako ta, která ho vozí výhradně v kočárku. Maminka látkující i maminka, která nedá dopustit na papírové pleny. Maminka kojící i nekojící. Ta, která chce dítě učit doma i ta, která se chce brzy vrátit do práce. Snažím se, aby to z mých článků bylo cítit.
Někdy se taky snažím trochu nadhodit, že bych byla ráda, aby se tu komentovalo s respektem a úctou. Z hádek na různých mateřských fórech mám totiž husí kůži.
Nicméně si ale myslím, že se to tady celkem daří a mám z toho radost, hlavně vzhledem k opravdu vysokému počtu návštěvníků.

Přesto jsem dlouho nad tímto článkem rozmýšlela a teď mě k němu rozhoupala moje kamarádka, která mi pod poslední příspěvek na blogu napsala, že oceňuje můj otevřený přístup ke kojení, přesto, že sama nekojím. My dvě jsme totiž docela dobrý příklad toho, co chci dneska vyjádřit. Každá jsme už na první pohled úplně jiný typ člověka, s jiným stylem života a spoustou protichůdných názorů. Přesto jsme spolu úplně snadno našly společnou notu, společné názory na některé věci, rády si spolu popovídáme, zasmějeme se nebo si třeba postěžujeme na život, prostě takový normální kamarádský vztah. Asi můžu s čistým svědomím říct, že by ani jednu z nás nikdy nenapadlo vést spolu chytrácký rozhovor typu "proč nekojíš/proč kojíš tak dlouho" (to jen pro příklad, těch možných témat je samozřejmě mnohem víc).

Generace našich maminek a babiček měly ve výchově skoro vždycky jen jednu ultimátní pravdu - prostě se věci v té době nějak dělaly a nikdo si asi ani moc nekladl otázky o tom, jestli by se to nemělo dělat jinak.
My máme oproti nim obrovskou výhodu - možnost volby, svobody názoru, dostupnost informací. Možnost rozhodnout se samy a přizpůsobit styl života i výchovy dětí sobě samým. Přesto je míra tolerance skoro na nule, matky se shlukují do táborů vyznavaček toho či toho stylu a v extrémním případě napadají a odsuzují jedna druhou. Prostě jsou ultimátní pravdy v mateřství čím dál větší téma.

Na samém začátku svého mateřství jsem taky nějakou dobu měla tenhle pocit. Že je potřeba najít tyhle pravdy a pak přesvědčit ostatní "neznalé" o tom, že to dělají špatně. Tohle je ale prostě nejhloupější lidská vlastnost.

Dneska mě ta různorodost naopak baví a jsem za ni skutečně vděčná. Ráda se pobavím s kýmkoli o jakémkoli (nejen) mateřském tématu. Líbí se mi, že si můžeme vybírat a máme tolik možností. Že si každá maminka může podle svého zvolit, jaký bude žít život a jak bude své dítě vychovávat. Protože o tom podle mě život je. Osvobodila jsem se od ultimátních mateřských pravd, snažím se být maximálně tolerantní vůči jiným názorům a je to bezvadný pocit.

Nečekám pod tímto článkem žádné velké debaty. Jen jsem měla dnes potřebu tenhle svůj názor vyjádřit a taky tím trochu víc ujasnit prostor, jakým můj blog je.

Každý musíme svůj život žít tak, abychom s ním sami byli spokojení a aby nás bavil. A je třeba si uvědomit, že to pro každého z nás znamená něco úplně jiného. Takže než se snažit násilím tlačit svůj vlastní životní styl či názor by bylo lepší podporovat v ostatních to, k čemu se svobodně rozhodli.

Je to sice klišé, ale skutečně každý rodič dělá pro své dítě jen to, co sám považuje za nejlepší.

17 komentářů:

  1. Tleskám Terezko a mám tě moc ráda :) a poslední větu desetkrát podtrhuji, tak to totiž fakt je, ať si okolí myslí a říká cokoliv. Al. (mimochodem Julie se včera ptala jak se jmenovalo to miminko, jak jsme tam byly a byla tam Lola a okurky :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mluvíš mi z duše. Snažím se respektovat a chci být respektována. A platí to nejen v mateřství. A tady je to prostě bezva. Mám to tu ráda a tvé články hltám jedním dechem.
    Přeji spoustu nekonfliktních čtenářů

    OdpovědětVymazat
  3. Super článek!!! Vyjádřila jsi to perfektně! Mateřství (děti, výchova a prostě vše kolem) mne naučily toleranci a respektu. Jo a moc se mi líbí ta věta o vlastním životním stylu a podpoře ostatních v tom, co si zvolili. Krásné pozdní odpoledne!

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za tento článek. Tento přístup se musím snažit více aplikovat na sebe. Nejhorší je pro mě vědomí, že bych nějak chtěla svou dcerku vychovávat, ale nedokážu to... Když vidím, jak se ostatní rodiče trápí s dětmi, bývá mi jich obou spíš líto, že neví, jak na to... Když se to nedaří mně, mám pocit, že selhávám... Nedokážu přijmout, že mám omezené síly a Julinka vlastní hlavu...
    Hezký den Terka

    OdpovědětVymazat
  5. Super clanek Teri! Presne jak rikas - kazdy dite je jiny a kazdy rodic jej vychovava podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi a i on sam bude sklizet ovoce sveho snazeni :-)
    Nicmene kdyz vidim "vychovu" sousedovic syna (respektive to,jak na nej kaslou),mela jsem zpocatku snahu do toho zasahovat,protoze mi malyho bylo lito...casem pochopila,ze s tim nic nenadelam a proste jsem ji dala najevo,ze se mi to nelibi a nechci se s nima dal stykat.Ale kdyz vidim,jak malej visi na plote a kouka se,jak s detma blbneme,trha mi to srdce...

    OdpovědětVymazat
  6. Jako dvojnásobná matka a trojnásobná babička můžu potvrdit, že absolutní pravda (většinou) neexistuje. Važte si možnosti svobodně si vybrat, milé maminky a svobodu výběru respektujte i u druhých. Závidím a přeju!

    OdpovědětVymazat
  7. Diky za tento clanek, mluvi mi z duse. Ja jsem zase mela potrebu se neustale obhajovat, proc veci delam tak, jak je delam. Ted uz jen odpovidam, ze to tak delam, protoze nam to obema vyhovuje. (na vsechny dotazy typu: proc kojis tak dlouho, proc maleho neucis na nocnik, proc jeste nespi sam v postylce.... atd, atd). Vas blog mam rada prave proto, ze se tady nikdo nehada a pro me je plny inspirace.
    Dekuji
    Janca :)

    OdpovědětVymazat
  8. To hej.. pomaly by sa dalo hovorit o vzniku materskych subkuktur. Subkultura ortodoxnych satkariek,bezplienkariek,znackoveho oblecenia, kocikov. U mna nie burliva debata, ale burlivy potlesk k clanku ;). Kiez si zachovame normalnost..

    OdpovědětVymazat
  9. Nejsem matka, ale tenhle názor sedí nejen na "mateřské tábory". Totéž platí třeba s jídlem, a vlastně celkově na různé názory na život. Co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat dalšímu. Poslední dva odstavečky krásně vystihují, že by lidé měli respektovat rozhodnutí druhého a to, že druhého činí šťastným třeba něco diametrálně odlišného než prvního. Krásně napsaný článek :)

    OdpovědětVymazat
  10. Palec hore! ;)
    Ale musím dodat, že tahle vlastnost je "obecně sobecká" :) Myslím, že si to lidi ani neuvědomují. Mám kolem sebe spoustu známých, kteří se pro něco nadchli: běh, vegetariánství, ekologie... a jsou pro to tak zapálení, že od nich člověk neslyší nic jiného, přitom to ani nemyslí zle. Pak je ta extrémní skupina "odsuzovačů", kdy není nic lepšího, než to, co dělají oni a proto ani nic jiného nehodlají tolerovat.. To už je trošku problém! Navíc mám docela zkušenost, že tihle lidé bývají i "přebíhači" v tom smyslu, že pak najdou něco jiného a extremizují s tím stejně, přitom na to předchozí zapomínají.. To už je ale asi o nátuře a s tím se moc nic nenadělá. Nebo jo?

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Terko. Moc hezky napsané. Doufám, že si to tady přečte co nejvíce lidí.. Měj se moc hezky. Pa

    OdpovědětVymazat
  12. Napsalas to hezky a teda klobouk dolů, že už jsi v tý fázi, kdy tě to baví :D já jsem taky dospěla k tomu, že necpu nikomu to, jak si myslím já, že by se věci měly dělat. Je jasné, že každý člověk má svojí cestu, soje způsoby a jedno jediné "správno" neexistuje. Co mi ale vadí, jsou lidi nepoučení. Lidi, kteří jen slepě přejímají, o věcech neuvažují - tady nejde ani tak o kojení, ale o stravu, obouvání, způsob nošení... nosit dítě je přeci to nejlepší, tak koupí první nosítko, na které narazí, a dítě pak nechávají vesele viset čelem do prostoru, protože tak přeci nejvíc a nejlíp vidí.
    Napsalas ten konec hezky - každý se snaží dělat to, co považuje za nejlepší. Ale ten pocit rodičů, že z titulu toho, že jsou rodiče, bezvýhradně vědí, co je pro jejich dítě nejlepší, ten mi pořád dělá problém překousnout. Nepoučuju, nenadávám, nevnucuju, ale musím se při tom hodně kousat do jazyka.
    Ale každý člověk s pohledem podobným tvému mě zase víc motivuje, abych byla taky víc nad věcí a aspoň se to pokusila respektovat.

    OdpovědětVymazat
  13. Naprosto souhlasím. Zbytečné debaty na mateřských fórech jsou ubíjející už jen pro nezúčastněného čtenáře. Co člověk, to názor. A tak to má být... Bohužel se střetávám kvůli kojení, látkování, šátkování, barefootkám, přirozeném porodu (a pod.) s kritikou převážně z řad mé rodiny. Od blízkých zamrzí více než od cizích ...

    OdpovědětVymazat
  14. Milá Terezo, kdyby byli všichni aspoň z poloviny tak vstřícní a chápaví jako vy, bylo by krásně na světě...:-) Mám první dítě a vlastně jenom žasnu, jaké mám kolem sebe lidi a to i ve vlastní rodině. Střet je skoro ve všem - v kojení, v nošení v nosítku, atd. Nejraděj by byli, kdybych to dělala jinak, což v překladu znamená - podle nich a je jim jedno, jak to cítím já nebo malá. Když pak apeluju na spokojenost vlastního dítěte, jen mi řeknou, že ji zbytečně rozmazluju.... Zkrátka mě mrzí, že ani nechtějí pochopit. Eva

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji za tento článek. A nejen za něj... Konečně jsem se dostala k tomu si zřídit gmail, abych tu nepsala anonymně :) Na Vaše stránky jsem narazila poměrně nedávno, ale jsou pro mě velkou inspirací a pohlazením na duši... Moje roční dcera Nola je v mnohém podobná Vaší Lolince :) Takže ještě jednou díky a budu se těšit na další příspěvky! :)

    OdpovědětVymazat
  16. Terko, jsem ráda, že to konečně někdo napsala, a žes to byla právě ty, mě vůbec nepřekvapuje, z tvého blogu je tenhle tvůj postoj opravdu znát... a právě proto ho tak moc ráda čtu!

    OdpovědětVymazat
  17. Celé bych to podepsala :-)
    Na začátku pro mě bylo těžké nevyprávět každému své teze, principy a hodnoty co se mateřství a rodičovství týče...teď vím, že to prostě nejde a už to ani nechci. V životě je to tak zařízeno, aby každý předal svému dítěti tu svou podstatu...a nikdo jiný nemá právo mu do toho zasahovat :-) Však by byli pak všichni lidé stejní, kdyby byli stejní všichni rodiče :-)

    OdpovědětVymazat