úterý 23. června 2015

o porodu podruhé


Slíbila jsem vám svůj druhý porodní příběh, takže jdu na to, než zapomenu všechny detaily.

Přesně před týdnem jsem hned po ránu vyrazila na schůzku do Kidtownu, byla jsem od pondělka naprosto vyklidněná, protože jsem věděla, že podolská porodnice už je po výmalbě porodních sálů otevřená a navíc u nás od neděle bydlela moje ségra, která dorazila na pár dnů z Francie - tím pádem mi na těch několik dní naprosto odpadly obavy "kam s Lolou v průběhu porodu". 
Tak vyklidněná, že jsem si těch kontrakcí, které přicházely cca jednou za hodinu, ani nevšímala :)

Po návratu domů přivezl kurýr jídelní židličku s newborn setem pro Alánka, tak jsme se s Lolinkou a ségrou jaly ji skládat, což byla asi poslední kapka k rozjetí porodu. :) 
Lola si pak dala svůj odpolední spánek, ségra odjela na pracovní schůzku a já jsem začala připravovat různé články na blog, fotit atd., jako téměř každý den. V tu chvíli už začínaly být kontrakce a jejich pravidelnost a síla podezřelé, takže jsem pár minut po 17h poslala ségře sms, ať je dneska večer radši ve střehu.

Kontrakce sílily, ale vlastně jsem si pořád vůbec nebyla jistá, jestli to už je vážně ono.
O půlnoci už to bylo víc než dvě hodiny, co se interval mezi kontrakcemi zkrátil na 5 minut. Takže jsme se rozhodli vyrazit směr porodnice, ale popravdě řečeno se mi vůbec nechtělo a trochu jsem doufala, že to ještě není porod.

V porodnici mi natočili monitor a po kontrole mi bylo sděleno, ať jedu ještě v klidu domů. Kontrakce sice mám, ale nejsem ani trochu otevřená, takže zatím nikdo neví, jestli z toho skutečně bude porod a je zbytečné na to čekat v porodnici.
Tak jsme jeli, doma jsem si dala sprchu a zkusila kontrakce zaspat. Už to ale nešlo, bolesti byly už opravdu velké, takže jsem chodila celou noc po bytě a do sprchy.

Asi v 5 ráno vstal i Mr. Happy, kterého jsem samozřejmě stejně konstatně budila a zavelel, že jedeme do porodnice znovu, protože potřebuje vědět, jestli má jet za pár hodin na meeting do Vídně nebo nemá. :)
Do porodnice jsme tedy jeli tentokrát s plnou polní - rozumnějte Mr. Happy v košili, lakýrkách a s pracovním kufříkem, takže má teď opravdu stylové fotky z porodního sálu, protože do Vídně už se samozřejmě nedostal. :-D

Na příjmu v půl 6 ráno jsem byla otevřená na 4 cm, takže mě poslali na sál, proběhla příprava a začaly opravdu hrozné kontrakce, které jsem ze začátku trávila ve sprše. Ale byla to chvilka, kdy jsem začala ztrácet svojí vyrovnanost s porodem a nastala asi hodinová hysterie. Najednou mi přišlo, že to nezvládnu, že jsou bolesti příliš silné, nedokážu se vůbec soustředit a absolutně nejsem přece schopná to dítě porodit!

V nejlepší možný moment ale přišla na scénu skvělá porodní asistentka Sylva Krajčovičová, která mě celým zbytkem porodu tak dokonale provedla, že jsem to nakonec všechno vážně sama zvládla. Začala mi dávat rady ohledně rychlejšího otevírání, takže jsem pár kontrakcí strávila na míči a část porodu v poloze na boku (kvůli dorotování hlavičky). 
Asi hodinu před koncem se mě PA zeptala, jestli souhlasím, aby mi praskli vodu, že je porod ve fázi, kdy mi to pomůže. Věřila jsem jí a souhlasila.

Paní Krajčovičová byla neskutečná a jsem jí vážně vděčná za to, jak mě podpořila, dodala mi sílu a sebevědomí a pomohla dovést porod do přirozeného konce. Po závěrečných asi 20 minutách tlačení doprovázených skandováním a povzbuzováním celého personálu i Mr. Happy byl Alánek venku v 7:57, tedy 2,5 hodiny od příjmu, naprosto přirozenou cestou - bez drog, bez oxytocinu, bez nástrojů, bez neustálého monitorování a kdo ví čeho všeho, čím jsme si musely projít s Lolinkou. 
Už v tu vteřinu, kdy byl venku, jsem cítila neskutečné štěstí a hrdost sama na sebe. Složila jsem si takový malý reparát z porodu. 

Alánka mi dali hned na břicho, přikryli ho plínkami a nechali nás tak spolu ležet, čekalo se na odloučení placenty.
Když mělo posléze dojít na šití (nástřih jizvy po Lolinčině porodu mě neminul), přišly se mě dětské sestry zeptat, jestli je v pořádku, aby teď Alánka změřily a zabalily - souhlasila jsem, začalo tedy šití a Alánka dostal na starost hrdý tatínek.

Po šití přinesli tác s občerstvením pro nás oba, čerstvou kávu a čaj, což nám neskutečně bodlo a nechali nás tři o samotě.
Asi dvě hodiny po porodu se vrátila paní Krajčovičová, pomohla mi do sprchy (k mému překvapení jsem pomoc ani nepotřebovala, sama jsem byla ihned schopná bez problémů chodit, což u Lolinčina porodu nešlo) a zeptala se, jestli si chci na pokoj dojít sama nebo mě mají odvézt na vozíku. Odešla jsem sama.

Rodila jsem bez porodního plánu. Můj porodní plán byl Mr. Happy, který by v tu chvíli nedopustil, aby se zbytečně dělo něco, co bych nechtěla. I jemu jsem nesmírně vděčná za obrovskou podporu při porodu, u kterého tentokrát mohl být od začátku až do konce, což hladkému průběhu celé akce taky velmi pomohlo. A s přístupem a rutinami podolské porodnice jsem více než spokojená, porod pro mě vážně neměl jedinou chybu nebo něco, co bych zpětně chtěla změnit.

Tak takhle jednoduše a rychle přišel na svět náš Alánek! :)

Ihned po porodu jsem se cítila skvěle. Dnes je to necelý týden a pořád se cítím perfektně.

Ještě bych se ráda krátce zmínila o oddělení šestinedělí, které v ÚPMD nemá úplně nejlepší pověst. Osobně nechápu proč, možná jsem měla štěstí, možná jsem po pohodovém porodu byla nenáročný pacient, možná se tam věci v poslední době změnily, ale ačkoli byly všechny nadstandardní pokoje plné a celé 3 dny jsme tedy strávili na sdíleném pokoji, nenarazila jsem za celou dobu na jediný problém. Naopak se všechny sestry chovaly naprosto profesionálně, bylo vidět, že jsou zvyklé na nejrůznější požadavky a přání maminek, nic nikomu nenutily ani nerozmlouvaly, nechávaly maminky s miminky samotné se sžívat a přicházely na scénu jen v nejnutnějších případech nebo samozřejmě na jakoukoli žádost o pomoc. Osobně mi takový přístup velmi vyhovoval. 
Sprchy a toalety na chodbě jsou samozřejmě trochu nepříjemná záležitost, ale pro mě rozhodně nic, co bych těch pár dní nevydržela. :)

Přesto jsme domů samozřejmě spěchali, protože na nás čekala Lolinka a o tom, jak to její sžívání s Alánkem od první chvíle probíhalo, napíšu zase příště.

14 komentářů:

  1. Moc blahopřeji k miminku i krásnému porodnímu příběhu. Mám podobnou zkušenost jako vy - první porod horor ukončený vexem, reparát u nás vyšel úplně až napotřetí (ikdyž podruhé to už bylo taky lepší), takže rozumím, jaká je to úleva a super pocit, vědět, že "jsem schopna" porodit přirozeně a prostě normálně. Užívejte si Alánka. Zdraví Markéta

    OdpovědětVymazat
  2. Terezko,já mám takovou radost!!! Jsem na Tebe pyšná,zvládli jste to s Alánkem úžasně! :) A je super,že si Mr.Happy prožil ten krásný porod s Vámi :) Tak se sžívejte a doufám,že se brzo potkáme a já si malýho taky poňuchňám,je prostě sladkej... :)

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Terezko,ještě jednou gratuluji k Alánkovi i ke krásnému porodu. Jsem v 38tt, první porod byl pro mě dosti děsivý a nerada na to vzpomínám,druhý byl císařským řezem a teď čekáme naši třetí holčičku a moc ráda bych za váš příběh poděkovala,protože mi dodal sílu a víru,že to může být i jinak a v pořádku.O tom jak jste mně dojala ani nemluvím.Spoustu pohody a zdraví celé vaší krásné rodince, Míla

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, musím říct, ze me ten příběh taky dojal, preci jen za par tydnu me to taky čeká, tak doufám, ze opět natrefim na skvělou asistentku a zvládneme to minimalne tak dobre, jako poprvé... Je hezke vědet, ze s podporou s vírou v sebe to proste jde :) hodne zdravi a pohody do dalších dnu, B.

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné! Dojemné...

    OdpovědětVymazat
  6. gratuluji ke krásnému porodu a k nádhernému chlapečkovi.

    OdpovědětVymazat
  7. Mam s podolím úplně stejnou zkušenost! A mám radost, že jste to tak zvládli!

    OdpovědětVymazat
  8. Jééé, tohle je snad úplně totožné s mým porodem před 17měsíci. Až na pár detailů - ani na chvíli mě nenapadlo, že to nezvládnu, nějak na to nebyl čas (a samozřejmě u vás to má původ ve vašem prvním porodu, o kterém jsem si tu četla nedávno), nevyužila jsem míč (vyhovovalo mi ležet) a po porodu mi nedonesli občerstvení- je to fakt skoro stejné. Také jsem měla dlouho před porodem plíživé, těžko rozpoznatelné kontrakce, také jsem (na nátlak manžela, doktorů a jiných zúčastněných) jela příliš brzy a poslali mě domů si ještě trošku pospat, také už mi po připravě a sprše nezbylo mnoho času, také mi píchli vodu, protože jim přišlo, že to pomůže a zanedlouho už jsem měla holčičku na břiše..A to byl ten úplně nejlepší zážitek mého života. Jsem ráda, že druhý porod vám dopadl takhle a že jste všichni spokojení a šťastní. Mějte se. Veronika Titterton

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a ještě jeden rozdíl.. Nerodila jsem v Podolí.. :)

      Vymazat
  9. Terez, mám za vás všechny velkou radost, krásně jste to zvládli a budeš mít krásné vzpomínky. Ono té bolesti se asi žena u porodu nevyhne a aspoň chvilku o sobě zapochybuje každá z nás. Jsme ale silnější, než se zdá, že? Dávejte na sebe pozor a Alan ať vám hezky prospívá. J.

    OdpovědětVymazat
  10. Ta pýcha na to, co dokážete, je na místě! Ještě jednou gratuluji k životnímu výkonu Vám i mladíkovi :-) Ať se máte stále krásně!

    OdpovědětVymazat
  11. Uzasne. Bude to porod od porodu lepsi 😆👍. Jsi borka. A co kojeni?

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělý! Mám taky radost :-) To skandování a povzbuzování během tlačení mi připomnělo můj porod. Už jsem si myslela, že to nedám, prala jsem se s tím a byla na sebe naštvaná a dr. prohodila něco jako "nevztekejte se, to vám nepomůže, to zvládnete" v pozitivním duchu, nakoplo mi to. A kolem mě tlačili snad všichni... :-) Zajímalo by mě, jaký je to bez toho oxytocinu. Někdy v průběhu mi ho dali, ale ke konci už mi nějak slábly kontrakce, resp. jestli už je nevnímala, nevím.

    Přeji zdraví a pohodu celé rodince,

    Andrea Šap.

    OdpovědětVymazat
  13. Srdečně blahopřeju k druhému porodu, který proběhl takto báječně! Po tom prvním porodním příběhu je druhý porodní příběh nádherné čtení. A hodně zdraví Alánkovi a celé rodince! P.S. Nedá mi to nevzpomenout na slova mého gynekologa, který s velkou nadsázkou tvrdí: "Prvních šest porodů je nejhorších, pak už víte, do čeho jdete :o)" Hanka

    OdpovědětVymazat