úterý 3. února 2015

měšťácká


Hrozně dlouho jsme řešili - a vlastně pořád ještě tak trochu řešíme - jestli je lepší děti vychovávat ve městě nebo v přírodě.

Já jsem z vesnice, Mr. Happy duší i tělem Pražák.

Velké město nabízí plno vyžití a nepřebernou spoustu možností.

Příroda je ale prostě příroda.

Nejdřív jsme se snažili najít nějaký kompromis, ale to vážně není vůbec jednoduché, navíc tyhle kompromisy většinou spíš spojují ty blbé věci z obojího, než ty dobré.

No a když se podívám na tu naší malou pražačku, říkám si - co nám tady vlastně chybí...?

A jak to máte vy? Stáli jste někdy před tímhle rozhodnutím nebo jste měli vždycky jasno o tom, kde je to "vaše místo"?




51 komentářů:

  1. Já vždy chtěla dítě vychovávat na vesnici a shodou okolností a osudu se to vážně povedlo. Dnes vím, že je to dobře. Pro dceru mám potraviny přímo ze statku, malá má kolem sebe pořád spoustu zvířat a lidí, ale zároveň božský klid. A já taky. Je to prostě balzám na duši. A když chceme trochu toho vzrůša, do města se dá zajet vždy. Ve finále je ale úplně jedno, kde člověk je, hlavně když tam má ty svoje lásky ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda :)

      A přesně tohle jsou taky ty výhody vesnice, kvůli kterým to vlastně celé řešíme, nebo jsme tedy spíš řešili. Já sama jsem takhle totiž žila celé své dětství až do dospělosti a bylo to v tomhle super. Na druhou stranu ale později byly dost omezené možnosti kroužků, sešlostí s přáteli... Všude to bylo daleko a autobus jezdil navíc málo. Sama jsem se nemohla skoro nikde dostat a byla jsem závislá na tom, jestli mě třeba táta večer vyzvedne u vlaku nebo ne. Na kroužek bylo třeba vyhradit celé odpoledne, protože mi trvalo 1-1,5 hodiny, než jsem se někam vůbec dostala.
      Teď navíc chodím s Lolou na výtvarku a vím, že s naším režimem bysme se na ní z vesnice ani nedostaly...

      Takže jsme se zatím rozhodli pro město. Ale kdo ví, jak to bude za rok, za dva, že... :) Člověk se pořád mění.

      Vymazat
  2. Pro nás velmi aktuální.. My Prahu pravdepodobne opustime.. Vyhody ma ovsem, prazsky zivot, nesporne, o tom zadna.. Ale nase cesta povede zpatky na jih.. Doufejme:) Prahu si nechame na mile vylety:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, i pro nás právě velmi aktuální, vlastně už od doby, co máme Lolinku. Ale teď po sáhodlouhém rozhodování pro nás vyhrála Praha. Alespoň prozatím :)

      Vymazat
  3. Karolina Hrdličkova3. února 2015 15:23

    U mě to bylo jasné, já jsem typické městské dítě, tak jsme v Praze, kde máme oba s mužem i práci. Naštěstí jsme měli štěstí a našli super bydlení plné klidu a zeleně 5 minut autem od centra. Manžela ale neustále láká venkov, ale přemístění plánuje, paradoxně, až bude náš malý velký:) Terko, můžu se zeptat mimo téma? Čím fotíte? Máte krásné fotky:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My zatím taky zůstáváme v Praze - my zas máme bydlení hned u Stromovky, tak trochu té "pseudo přírody" tu taky máme. Já jsem právě vesničanka, ale na to pohodlí velkoměsta jsem si velmi rychle zvykla :) Všechno za rohem, moře možností... Takže my jsme ten venkov zatím po roce a půl rozhodování zavrhli. Ale kdo ví, kam nás ještě vítr zanese :)

      Jinak fotím na Canon EOS 400D - je to už docela starý model a chtěla bych lepší, ale zatím ještě jakž takž slouží :) Ty hezké fotky dělá hlavně objektiv - pevná 50 mm čočka. Umí nabrat hodně světla a vykreslit detaily. Hlavně za hezkého počasí venku jsou z ní fotky moc prima.

      Vymazat
    2. Karolína Hrdličková6. února 2015 12:50

      Terko, moc děkuju za odpověď:) A bydlení u Stromovky musí být strašně fajn. Mám ji moc ráda, ale chvíli nám trvá, než se tam dostaneme.

      Vymazat
    3. Musim rict, ze mne taky oslovilo vase foceni :) Prosim, upravujete fotky v nejakem programu, resp. pouzivate nejake filtre/efekty? Jinak mam radost z hodne inspiraci z vaseho blogu, dekuji :) Diana

      Vymazat
    4. Milá Diano, moc děkuji za přízeň! :)
      Fotky fotím do "syrového" formátu RAW a posléze je doupravuji v programu Photoshop Camera Raw - u tohoto formátu se totiž dá i u hotových snímků stále ještě upravit expozice, vyvážení bílé - celková světelnost, kontrast... Často pak snímky už nechávám být - jsou tedy bez filtru (jako třeba u tohoto článku) a po úpravách se přeuloží do formátu JPEG. Pokud chci fotkám dodat nějakou další atmosféru, otevřu si následně JPEG v klasickém programu Photoshop a aplikuji na něj některý z Vintage filtrů :)

      Naučit se ve Photoshopu není tak úplně nenáročné (zejména časově), ale stojí to za to. Pokud by se vám do grafického programu nechtělo, můžete zkusit také www.picmonkey.com - je to online editor fotografií, velmi jednoduchý - dají se v něm udělat základní úpravy a má i několik pěkných filtrů - a je zdarma :) Nemá samozřejmě tolik možností, jako Photoshop, ale také se v něm dají fotky docela pěkně upravit :)

      Přeji hezký večer! :)
      Tereza

      Vymazat
  4. Já jsem taky Pražačka, ale léta studií jsem byla na jihu v Českých Budějovicích, pak pracovně tři roky v Třeboni, takže na ten relativní klid, ale přitom dostupnost toho základního jsem si zvykla, Praha mi najednou přišla strašně hlučná. Pak jsem se na pár let vrátila do Prahy a teď jsme zakotvili v menší obci za Prahou, kde je příroda, je-li potřeba větší nákup, větší město je deset kilometrů, a zatoužíme-li po Praze, tak jsme tam za hoďku vlakem...a jakou má syn zábavu už jen ze samotné jízdy ! ;-)
    Myslím, že pro dítě je důležité, kde jsou šťastní rodiče, a ono bude šťastné s nimi kdekoli. A Lolinka vypadá šťastně, tak jí asi nic nechybí...:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je taky pravda - nemyslím, že by trpěli ani jedni, ani druzí :) Spíš je to o stylu života, který mají rodiče a pak ho samozřejmě předávají dětem.
      Já jsem si nikdy nedokázala představit, že bych vychovávala svoje děti ve městě. Praha pro mě bylo místo, kam jsem se odstěhovala za prací a za jednodušším svobodným životem. Ale v poslední době nějak přicházím na chuť i těm výhodám, které velkoměsto nabízí k životu s dětmi. Možná právě proto, že jsem celý život strávila na vesnici :)

      Vymazat
  5. My bydlíme s naším batoletem v Praze. Ale ne v centru. Hezky na okraji, v klidu :)
    Máme blízko metro (10 min autobusem), zároveň jsou tu farmářské obchůdky, čisto.
    Já jsem duchem měšťák. Ale pro syna chci víc. Zároveň ale chci mít blízko nějaké vyžití (chodili jsme plavat, teď cvičit, chystáme se na výlety...). Takže ten okraj Prahy je pro nás takovým kompromisem ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I my jsme nad tím okrajem Prahy dlouho přemýšleli, dokonce jsme byli na několika prohlídkách bytů... Ale nakonec jsme se rozhodli,že prozatím zůstaneme, kde jsme (máme svůj byt v širším centru), budeme čerpat výhod, které nám tenhle život nabízí a do budoucna uvidíme, kam nás voda zanese :) Tady to teď máme kousek do Stromovky a zatím nám to stačí, i když je to jen taková "pseudo příroda".
      Pokud ale nějaký kompromis, tak kraj Prahy je určitě nejideálnější! :)

      Vymazat
  6. Dobrý večer, můžu se zeptat, co má Lola za botky, jsou moc pěkné. Díky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý večer, botky jsme kupovali před pár dny ve F&F ve výprodeji - Lola náhle odrostla ze svých zimních bot, tak jsme potřebovali nějakou rychlou záchranu na těch posledních pár týdnů zimy a musím říct, že tyhle jsou moc prima!

      Vymazat
  7. Já hlasuju pro Prahu a o víkendech a prázdninách na vesnici... Ale co by člověk chtěl od rodilých Pražáků :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amen! :-D Sice nejsem ani náhodou rodilej Pražák, ale taky jsme se tak nakonec rozhodli :)

      Vymazat
  8. Vdaka za tento blog. My mame rovnaky rozpor a mna z toho uprimne boli hlava aj dusa. Ale mate pravdu v otazke "co nam tu vlastne chybi?". Vasej malej Prazacke mesto naozaj sekne!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, my tuto otázku řešíme už rok a půl - dokonce už jsme objeli spoustu různých bytů a domů k případné koupi - na kraji Prahy i úplně mimo Prahu na venkově... Plusy a mínusy těch kroků jsme řešili snad každý týden... Nakonec jsme si asi před 2 týdny řekli, že je nám tu vlastně všem dobře. Máme velký byt, všude to máme kousek a když zatoužíme po nějaké té přírodě, vypravíme se za babičkou a dědou :)
      Takže jsme se rozhodli prozatím zůstat a už se tou otázkou netrápit. Možná ještě někdy vyvstane a budem se rozhodovat znovu, ale vlastně si myslím, že s rostoucím věkem dětí, s výběrem školek, škol a kroužků, budeme ještě jednou velmi rádi, že jsme nakonec zůstali :)

      Samozřejmě ale mluvím za nás, nemyslím tím, že by pak ten, kdo žije na vesnici, litoval. Jen my jsme prostě takové pohodlnější typy :)

      Vymazat
  9. Já jsem z Plzně, z paneláku. Celé dětství jsem strávila za barákem s kámošema, měli jsme kliku na pěkné zelené sídliště, na kole jsme jezdili k rybníkům (Boleváku apod.). Manžel je z vesnice na severním Plzeňsku, zvyklý na barák a velkou zahradu. Zprvu (to už je teda hodně dávno) chtěl stavět barák, ale pak si našel práci v Plzni a zvykl si na výhody a městský život, takže jsme v bytě, v paneláku. A já jsem za to ráda. Vadilo by mi to dojíždění. Musela bych se rozjezdit, teď mi nic nenutí, všude se dostanu pěšky nebo sockou, i s malou :-) a pak jsou lepší i dvě auta... Máme kliku, že za přírodou a klidem můžeme jezdit k babi a dědovi.

    Andrea Šap.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Andreo, my to máme úplně stejně - včetně babičky a dědy na venkově :) Za rohem máme zase Stromovky, takže do nějaké té zeleně se taky dá vyjít. Navíc to nemáme daleko ani na Divokou Šárku.
      Taky jsme zprvu chtěli velký dům se zahradou, pravý venkovský život... Jenže ono to není jen ta idylka, že? O dům a zahradu je třeba se starat, žere to čas i peníze... Navíc to dojíždění - už teď by to Lolu okrádalo o čas s tátou, který je takhle za 15 minut z práce doma :)

      Myslím, že jsme nakonec dospěli k rozhodnutí, že ač je venkovský život krásný a má své nesporné výhody, my jsme prostě asi spíš městské typy :)

      Vymazat
    2. To je taky pravda, kolem baráku je více práce a je to určitě nákladnější. Sice je víc místa, ale víc místa = mnohdy víc krámů, jak vidím u babi s dědou 8-)

      Přesně tak, záleží co je vám bližší, aby jste byli spokojení...

      Andrea Šap.

      Vymazat
  10. Město má své výhody, to je jasné. Já jsem z maloměsta, tedy maloměšťačka:) z jihu Moravy a tolik hrdá. Momentálně bydlíme v Olomouci a víme, že tu zůstat nechceme:-). Chceme na jih, na vesnici nebo to maloměsto. Snad to dobře jednou dopadne....
    Ovšem rozdíl je také v tom, kolik kdo, kde, má přátel. Já to tak beru. My jsem tu odkázáni sami na sebe, já sice tu mám spolužačky, nějaké kamarádky, jenže pořád zaneprázdněné a hledat další známosti , tak to nemám pořádně prostoru:) nebo mám zas jinou činnost.
    Jsme tedy odkázáni na sebe a někdy je to vážně těžké...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je taky další hledisko. My máme kamarády a známé prakticky jenom v Praze. Teda myslím tím aspoň ve vyšší koncentraci. Navíc teď už má většina z nich i děti, takže se scházíme i společně s dětmi. Takže díky za další argument pro (naše) město! :)
      Je jasné, že se každý rozhodujeme na základě vlastních přání a požadavků na život, každý tedy úplně jinak. Pro mě bylo to rozhodnutí zůstat ale celkem osvobozující. Když to člověk už řeší moc dlouho a nemůže se dobrat spokojeného závěru, je to děs. Teď se mi tak nějak ulevilo :)

      Mimochodem, na jihu Moravy, konkrétně v Hodoníně, mám velkou část rodiny, pochází odtamtud totiž moje máma. Mám to tam ráda :)

      Vymazat
    2. Já jsem také z Olomouce a nechtěla bych odtud. Sice jsem se za mužem přestěhovala z paneláku hned u parku 10 min pěšky od centra do rodinného domku na okraji města, ale i tak to mám autobusem do centra 15min. Zahradu máme, městské vymoženosti taky a příroda všude okolo buď vlakem, nebo autem. Neměnila bych.

      Vymazat
    3. No tak to máte ideální kombinaci!
      V Praze kdybychom se přestěhovali na okraj města blíž k přírodě, tak to máme do centra minimálně hodinu. :)

      Vymazat
    4. Já jsem z Uherského Hradiště. Juchajdá :-D

      Vymazat
  11. Terko, u nás je to taky aktuální téma. Jsem z Prahy a momentálně žiju na okraji Prahy v bytě. Zaujalo mě, jak píšeš o tom kompromisu, který spojí blbé věci z obojího. Na to naše bydlení to docela sedí :-) Je to tu už trochu jako na vesnici, včetně špatné vybavenosti a nutnosti dojíždění za vyžitím. Zároveň řešíme běžné problémy spojené s životem na sídlišti.
    Mít pro malé děti zahradu je hrozně fajn. Říkám si to denně, když se zdlouhavě vypravuju se dvěma dětma ven. Obzvlášť takhle v zimě, když je to vypravování pomalu delší něž celá venkovní akce. Manžel dojíždí denně z Prahy pryč za prací, tak se nejspíš brzo budeme stěhovat za ním. Je to k nezaplacení, když může být táta brzo z práce u dětí a neztrácí čas ani energii cestováním.
    Přijde mi, že vy to máte hezky zařízený a jste spokojený, že jste spolu. To bych považovala za stěžejní. K vám se ta Praha hodí. A byt máte moc krásný. Katka S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko, to je právě přesně to, co jsem si myslela - že člověk, který hledá kompromis, dost často skončí někde na kraji města, které ještě ani zdaleka (kromě dosahu přírody) neskýtá v sobě výhody venkova, ale člověk už je zároveň tak daleko, že musí všude hrozně dlouho dojíždět... Samozřejmě to tak nemusí být vždycky, ale u valné většiny bytů, kde jsme byli na prohlídce, to tak prostě bylo...

      A to dojíždění musí být pro taťku taky děs. Je bezva, když je táta za chvilku doma z práce u dětí a než když přijede vyřízenej po hodině cesty, nebo někdy i více, že... :/ Tak vám přeju, ať vám to stěhování hezky vyjde a hlavně ať jste pak v novém místě spokojenější!!!

      A díky moc! Máš pravdu, Praha se k nám hodí, nějak ke mně už za těch pár let přirostla :)

      Vymazat
  12. Zalezi aj od toho,co si pod pojmom "venkov" kto predstavuje.Ja som vyrastala v malom meste na sidlisku,kde bolo vsetko po ruke,skolka,skola,obchody,umelecke skoly,puby,ale aj zelen a les.Vsetko 5 minut pesi a do centra 15 minut pesi.Prazdniny a vacsinu vikendov sme travili ale u babky na chalupe,ktoru si po case nasi prerobili a ked sme uz boli so segrou dospele,nechali nam byt a na chalupu sa odstahovali.Tak sme si nadalej zili v meste so segrou a nasimi frajermi.Lenze potom som otehotnela.Segra s priatelom su vyslovene bytove typy,zatial co my sme vzdy chceli dom,zahradu atd.Tak kym sa nejak rozhodneme,nastahovali sme sa k nasim na chalupu.No a tu to je "venkov" jak ma byt.Vsade daleko.Skolka,skola obchod 5km,do rodneho mesta(co je aj najblizsie mesto) 12 km,nejazdia sem autobusy.Je tu asi 10 chalup a ziju tu aj rodiny s malymi detmi,ktore vozia do skolok a skol tak vselijak na striedacku.Ja ti neviem je to fajn,pestovat si vlastnu zeleninu,ovocie,chovat sliepky,ostatni tu maju aj kozy,ovce,zajst si na huby,lesne plody,bylinky,pozorovat divu zver a to ticho!! A tma! Kusok je tu aj lyziarske strediskoAle
    akoze je to tu uplne v prdeli.Nikam sa neda ist,jedine autom,teraz v zime je tu kopa snehu,nie vzdy to tu pridu odhrnut,musis si zakurit (aj na teplu vodu!!) no a v lete vlastne ani nemas cas si na tie huby poriadne zajst lebo treba kosit,sadit,orat,plevat,kopat...natriet plot,chstat drevo na zimu,stale nieco opravit,upravit,okrem toho mame aj
    vcely,takze aj tam je spusta roboty...ale ti co tu ziju su tu stastni.Maju to uz vsetko akosi zvladnute,alebo ja neviem.Asi som bola moc zhyckana mestskym zivotom a este som sa neaklimatizovala.Takze za mna sic stale dedina,ale rozhodne nie takato "divocina" zvlast ak ste zvyknuti na velke mesto,moze sa romantika na vidieku rychlo zmenit na horor :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lucia, moc moc díky za tenhle super příspěvek do diskuze!

      Tohle je totiž pravda, každý si pod pojmem "venkov" představíme úplně jiný stupeň života blízko přírody/v přírodě. A to, co popisuješ ty, by bylo něco, co by mě zabilo, tím jsme si jistá. Na druhou stranu vím a chápu, že je plno lidí, které právě tento styl života naopak činí neskonale šťastnými :) No a tak to má prostě být, jak někdo trefně poznamenal na facebooku pod článkem, kdyby bylo jasné jedno místo, kde je to prostě pro všechny nejlepší, bylo by tam pak hrozně narváno :-D

      Jsem ráda, že jsem si včas uvědomila, že jsem, a asi už pořád budu, zhýčkaná snadným životem ve velkoměstě. A o Mr. Happy ani nemluvim :)
      Venkov si necháme na prázdniny. Máme taky babičku a dědu na vesnici, takže máme z toho pražského ruchu občas aspoň na chvilku kam utéct, a pak se po pár dnech zase těšíme zpátky domů :)

      Vymazat
  13. V centru velkého města bych bydlet nechtěla, pro mě je ideální okrajová čtvrť města. Klid a příroda, všechno ostatní pár minut městkým autobusem:-)
    Ajka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je něco, nad čím taky pořád uvažujem. Ale prozatím zůstáváme v tom centru a do budoucna uvidíme, kam nás ještě vítr zanese. Jsme zhýčkaní velkoměstem :)

      Vymazat
  14. Bydlíme na vesnici - děti můžou chodit do kroužku už v místní školce a ve škole (vesnická dvoutřídka - asi 60dětí) - mají na výběr asi za 6 kroužků..Takže zatím žádné vožení do města po kroužcích neřeším.:) A až to přijde a v šesté třídě začnou chodit do městké školy - už to zvládnou sami:)Oba jsme s manželem z vesnice a město asi doopravdy není pro nás..moc lidí, spěchu, hluku...Paja

    OdpovědětVymazat
  15. Venkov je pro děti super, to je bez diskuse, ale spousta rodičů (kteří musí řešit i realitu v podobě práce, zásobení, fungování domácnosti atd.) z města si život na vesnici nepochybně idealizuje. Já jsem z města, dlouho jsem žila ve velkém městě, teď žiju v menším a nad přesunem na venkov taky čas od času myslíme....ale vždycky si říkám "na vesnici musí mít člověk náturu a morál"....a já si nejsem jistá, jestli obojí mám. A taky....dětem je dobře tam, kde je dobře rodičům - nefrustrovaným :) Takže, proč něco měnit proto, že by to mohlo být možná lepší, když je člověk vlastně spokojený.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to je přesně to, k čemu jsme teď dospěli taky :) Pravděpodobně bysme akorát riskovali, že s tou změnou budeme později neš'tastní. Tady je nám dobře :)

      Vymazat
  16. Ahoj, tak já jsem momentálně na vesnici, ale připadám si tu jak na konci světa, když si chcete udělat doma teploučko musíte zatopit, o tom jak jsou krby krásné a romantické se dočtete všude .... ale realita bývá jiná, máme obyčejný kotel, začouzený,černý, potřebujete dřevo, pokud nejste majitelem lesa musíte kupovat, potřebujete traktor aby jste to dřevo dostaly domů, a taky motorovou pilu a v neposlední řadě šikovného chlapa :-D Jinak máme dvě malé děti, zatím mi to tu nevadilo ale dětské hřiště je dezolát a jediné vyžití je chodit do přírody, jenomže děti se brzo unaví, kočárem tady neprojdete a jediná volba je šátek. Ted když je napadaný sníh tak se nedostanem nikam, brodit se se dvěma dětma sněhem nejde, takže táhnu na saních :-D Takže ted moc ven nechodíme. I kvůli tomu že naši nejlepší procházkovou trasu ted hlídají vojáci kvůli vybuchlém muničním skladu. Jooo není vesnice jako vesnice, je tu jeden obchůdek, má tu hodně věcí ale na krásnou zeleninu zapomeňte, teď když nejmladší začíná jíst musíme nakupovat hromadu zeleniny ve vedlejším městečku. A čerstvé pečivo? To tady nezažijete, všechno z předešlého dne, chleba vytahovaný z mrazáku :-) Takže idilické vesničky jsou jen ve vlastní hlavě .... a sama si péct to opravdu raz za čas a ještě jsem nenašla recept kdy by pečivo vydrželo i do druhého dne měkké :-) Kompostujeme, na podzim jsme vysadili trnkový sad, o nějaké zahrádce nemůže být řeč, pokus tu byl ale s malýma prckama mi to nešlo moc dohromady. Škola je naštěstí 5km vedle, i školka - pokud vás vezmou, jinak musíte jezdit daleji. Ten kdo si potrpí na pěkné oblékání má štěstí že existují eshopy. Takže za minulý měsíc tu bylo UPC už 3x :-D (období slev, pochopte) Jinak je tu pěkně, docela klid. Až holky vyrostou bude to horší, budu muset do práce a ta tu není, za prací se musí daleko, to budeme potřebovat dvě auta, což je X výdajů v desítkách tisíc za rok jenom za provoz... Holky budou chtít třeba do baletu - to tu nikde v okolí není, třeba hrát na harmoniku - to tu taky není .... budou muset chodit do folkloru, nebo do nějakého aerobicu :-) Jo tady si člověk nemůže vymýšlet. Hodně mi tu chybí lidi, moje krevní skupina ... tak brouzdám po netu na blozích a čtu tady takové příspěvky ... jak už u tebe, tak u Syroovky, Jany ...
    Promiň za spam, ale toto téma u nás doma bylo dost diskutované a dost jsem se kvůli tomu naplakala, vlastně je to rok co jsem to vzala tak jak to je ... ale stále toužím tam někde dole v koutku duše vypadnout.
    Takže to je můj příspěvěk ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hovoris mi z duse ak sa ti bude chciet,kukni moj prispevok kusok nad tebou..nastastie my sme tu len na dobu urcitu,kym sa nerozhodneme co dalej.Vidiek v predstavach je krasny,ale realita je uplne ina.Tiez sme prave v stadiu prvych prikrmov no v miestnych potravinach je akurat tak par jablk a mozno banany.Bataty?Avokado?Tekvica? Hahaa,vsetko treba nakupovat dopredu,cez vikend a premyslat,co budes varit,lebo ked ti cokolvek chyba bohuzial,improvizacia,alebo pytat u susedov.Baby plavanie,montessori kruzky o tom vsetkom si mozem nechat zdat.A co s osemmesacnym dietatom,ju este neberu snehuliaci,sankovanie.Vyvencit ju ale treba tak ak odhrnu,mordujem sa s kocikom ak nie brodim sa v zaveji s nosicom.A to fakt ze som na mateskej,doma,nakup mi spravia,obcas si zajdem aj ja,pripadn presne ako pises,s kurierom si uz tykame :D Dufam,ze kym bude skolkaa praca u nas aktualna uz budeme niekde v civilizacii

      Vymazat
    2. No tobě se svítá na lepší zítřky, ale já nevím co bude. Manžel tu má svoji práci a do paneláku nepůjde a stavit někde jinde, na to se mu nechce brát půjčka ... takový kolotoč no. Tak snad bude líp. Roky přibývají a člověk se chtě nechtě mění, teda jeho názory ... tak treba najdem kompromis.

      Vymazat
    3. Aleno, moc díky za příspěvek. Vážně moc, myslím, že je do téhle diskuze hodně přínosný. Je pravda, že si ten venkovský život měšťáci často idealizují.
      Kdo bydlí na venkově, většinou tu do diskuze psal pozitivní příspěvěk a život si chválil - ale má to i svojí odvrácenou stranu a ne každý je povaha pro tenhle život. Taky bych byla nešťastná. Já navíc ani nemám - a pravděpodobně nikdy mít nebudu - řidičák, takže jsem odkázaná na MHD nebo na to, kdo mě kam odveze, což s dětma prostě ani nejde. Teda pokud chci mít nějaký život.

      Takže ještě jednou díky za takovou upřímnou zpověď, je dobré, aby tu byl i tenhle názor a pohled na věc...

      Vymazat
  17. No myslím, že kdyby ses mě zeptala když jsme se seznámili, tak bych Ti řekla, že vesnici si asi neumím představit, určitě ne dál, než pár kilometrů za Prahou, no a teď už 2 roky žiju ve větší vesnici 60km od centra Prahy, je fakt, že tu mám ZŠ,MŠ,ZUŠ, zrekonstruovaný sportoviště, základní vybavenost tu je, do školy nebo školky je to kousíček a jen jednou přes silnici, větší obchod je 7km daleko, na Černý most to mám 45 km autem a světe div se, žiju :-D Ale hodně jsem se přizpůsobila tomu klidu, nikam se tu nespěchá, vše má svůj čas, a tak chovám slepice, spoustu zeleniny a časem i ovoce si vypěstuju a zpracuju na zimu sama, dělám marmelády, letos se chystáme i na zabijačku :-) Jezdím pro čerstvý mlíčko ke kravám a dělám z něj jogurty, máslo, sýry, peču si chleba... No před těma 6 lety bych si takhle sama sebe představit neuměla, no a teď si neumím představit žít ve městě v bytě asi bych se unudila :-D Ale je fakt, že pak časem budou muset děti jezdit na střední do většího města a určitě tu není ani v okolí takový vyžití a možnosti jako v Praze ale momentálně bych určitě neměnila...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A určitě bych se neobešla bez auta, to je pro mě rozhodně nutnost :-(

      Vymazat
  18. Gratuluju k rozhodnutí! To je často to nejtěžší, že? My se rozhodovali několik let.
    Nakonec se na jaře stěhujem do domku za Prahu. Moje podmínka byla, mít to kousek do centra Prahy a jezdit vlakem, ne busem. Taky jsme hledali kompromis, úplní vesničani určitě nejsme. Nakonec budeme asi 15 km za Prahou, za 20 min je vlak (nízkopodlažní) v centru na Masaryčce, ve špičku jede co 15 minut.
    Stěhujeme se do novostavby, tak snad moc velké běhání kolem baráku nebude. Zahrádku máme tak akorát, na nějaká ta rajčata, nejsme velcí zemědělci:)
    Městský život (lvýstavy, kavárny,..:) mám ráda, vzdát se ho nechci a doufám, že budu, do Prahy často jezdit. Na našem domku u lesa se mi zas líbí ten prostor, zahrádka, klid a lepší vzduch. No těším se.
    K rozhodnutí pro domek za Prahou velkou měrou přispělo narození dcerky. Ale on až čas ukáže, jestli jsme se rozhodli dobře. Na druhou stranu je to i hodně o tom, jak si to člověk nastaví v hlavě a když už se rozhodl, tak pak nehledá zbytečné mouchy. Hezky žít se dá kdekoli:)
    U nás je momentálně taky jiná situace. Jsme v malém bytě v Praze, sice u parků, ale jinak nic moc. Vy máte byt velký, jak píšeš a Stromovka je super!:) Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cítím takovou úlevu, po roce a půl jsme přestali běhat po bytech a domech, psát plusy a mínusy toho či toho a být vyřízení z toho, že vlastně nevíme, co máme dělat :-D Sice mě to stálo takové osobní "přiznání", že se ze mě stal pohodlný měšťák, ale nakonec to stálo za to :)

      Přeju vám, ať se vám v domku líbí a jste na novém místě moc spokojení! :)

      Vymazat
  19. Terezo, chápu tvoje dilema a blahopřeju k rozhodnutí. My jsme s mužem oba z vesnice, ale už 7 let bydlíme ve městě. Pořád řešíme, jestli nepůjdeme někam trochu za město... Ale asi jsme taky dospěli k rozhodnutí, že ideálem pro nás je domek se zahradou v nějaké zelenější a okrajové části Brna. Město nám vyhovuje. Teď tady jsme, hezky v přírodě, ale zatím v bytě. Tak třeba jednou postavíme :) Mimochodem, Lolinka má krásné botky, copak to je?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, docela se mi ulevilo, když jsme se konečně rozhodli, že nám tu vlastně nic nechybí.

      Botky jsou z F&F, kupované před pár dny. Na těch pár posledních týdnů zimy :)

      Vymazat
  20. Terezko, tak to je opakující se téma, které přišlo znovu na přetřes s narozením prcka :-) Oba jsme sice z města, ale člověk začne uvažovat, že přeci pro to malé chce to nejlepší. Dům na vesnici jsme nakonec zavrhli docela rychle. Nevýhody: dojíždění manžela do práce - takhle to má do práce 10 minut a když se zadaří, přijede občas i v době oběda, pak ten čas strávený prací kolem baráku - chci abychom ho věnovali malému a oba a ne abychom museli ještě řešit sekání trávníku a dalších milion drobností, které s sebou barák nese (což nakonec vidím u obou našich rodičů), taky jsem si nedovedla představit do doživotní taxikaření - odvoz dětí na kroužky, zpátky domů, plánování nákupů, plánování vlastně naprosto všeho a asi poslední nevýhoda byla, že bychom tam nikoho neznali, tady máme kamarády, sejdeme se kdykoli máme náladu, nemusíme plánovat přesuny a čas. Mám přírodu moc ráda, ale při představě, že bych tam byla sama s prckem a že bych to udělala jen kvůli pocitu lepšího prostředí a vzduchu pro něj jsem to nakonec vzdala. Nic nám tu nechybí, jsme tu spokojení, chodíme od dvou měsíců na "cvičení" s dětmi, začali jsme plavání, z kterého je nadšený, vypadá tu spokojeně a je rád mezi dětmi. Přiznávám, jsme asi pohodlní, ale takhle i kdykoliv něco dojde, zaběhnu do obchodu vedle a je to a absolutně všechno máme kousek. Oba máme rodiče na vesnici, takže jezdíme tam, není to daleko a bude mít kam jezdit jednou na prázdniny, ale stejně to ve mně pořád hlodá. Byla tu i varianta chaty v okolí, jenže máme víkendy docela nabité různými akcemi, ať už s rodinou nebo kamarády, takže by na ni asi nebylo tolik času. Poslední možnost o které jsme uvažovali byla nějaká pidi zahrádka v zahrádkářské kolonii, taková na dojezd pěšky kočárem, trávník, v rohu pískoviště, na léto bazének, někdy malá grilovačka :-) To by se mi jevilo jako dostatečný kompromis, tak uvidíme. Chci vám moc poděkovat za tento blog, jste velkou inspirací a naprosto úžasná :-) Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Petro, tak ty důvody a pro a proti jsi naprosto přesně sesumarizovala. Máme to úplně stejně. Já to navíc sama jako dítě zažila a pořád jsem se na to koukala z pohledu malého prcka, který mohl běhat celé dny po venku, lézt po stromech a dělat si, co chce. Jenže pak tak od 12 let už to začalo být docela blbý - právě z těch důvodů, které popisuješ, navíc jsem jezdila 30 km daleko na gympl, takže i všechny kamarády jsem měla úplně jinde, než jsem žila.
      Jenže člověk s vlastnim malym dítětem uvažuje najednou jinak, chce pro něj to nejlepší a tak hledá a tápe, co to teda vlastně je... A já se nakonec rozhodla, že pro mě a Lolu je nejlepší ta Praha. Protože můžeme chodit na kroužky, všechno máme za rohem a vlastně tím, jak je ten život tady jednoduchý, tak mám na ni spoustu času. A taky na blog :) Navíc mám to srovnání od přítele, který vyrůstal v Praze a rozhodně nemá pocit, že by mu v dětství nebo dospívání tady něco chybělo.
      A když se nám hodně zachce venkova, tak můžu jet kdykoli a na jak dlouho chci k našim - mají obrovský barák se zahradou na venkově - v létě tam trávíme víkendy, grilujem, Lola má na zahradě bazének a je to bezva. A za rohem je tam kravín, takže už Lola viděla i tuhle tvář vesnice :-D T.

      Vymazat
  21. Milá Terko, toto téma u nás bylo aktuální dlouho před dětma. Dokonce jsme se byli podívat na jeden domek mimo Prahu. Jedna návštěva a bylo rozhodnuto. Oba jsme to věděli, jen jsme si potřebovali potvrdit, že Prahu neopustíme :).

    Jak již bylo řečeno, Praha mi k vám sedí a nějak si vás, přiznám se, neumím představit na vesnici :). Jo a Letnou/Holešovice bych neopouštěla ... Já jsem pryč skoro rok a neskutečně mi chybí :( ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Andreo, přesně takhle jsme se nakonec rozhodli :) Že nejenže nám vyhovuje Praha, ale vlastně i přímo tahle lokalita je fakt prima.
      My jsme si nikdy nepředstavovali vyloženě vesnický život, spíš nějaký kompromis - ale nakonec jsme se začali bát, že i tak bysme začali být nešťastní. Ten městský život nám asi vážně sedí, ale stálo mě to docela dost úsilí si to přiznat...

      Vymazat