pátek 3. října 2014

óda na Motolskou nemocnici


Jak už se možná někteří z vás dočetli u mě na facebooku nebo instagramu, noc ze včerejška na dnešek jsem musela vlastní pitomou chybou strávit s Lolinkou v nemocnici. 
Během chvilky, kdy jsem vykládala doma prádlo ze sušičky, vyhrabala Lola při hraní v chodbě dva roky prošlou krabičku s prskavkami. Vůbec jsem si nepamatovala, že jsme něco takového měli kdy doma a později jsem si vzpomněla, že nám je kdysi někdo donesl, já je uklidila a zapomněla na ně, už opravdu dávno. Moje vynalézavá holčička je ale našla.


Když jsem se do chodby vrátila, našla jsem Lolu stát v rozšlapaných prskavkách.

Všechno jsem rychle uklidila a nastal kolotoč. Toxikologická linka, pohotovost, shánění protilátek, odběry krve, hory tablet živočišného uhlí a největší strach mého života. Kdo to neví - prskavky obsahují životu nebezpečný jed.

Ačkoli Lola nejevila absolutně žádné známky otravy, uklidnila jsem se až ve chvíli, kdy mi krátce před půlnocí přišly sestry oznámit, že ani dle rozborů krve Lola opravdu žádnou prskavku nesnědla.

Dneska už jsme zase doma, Lole absolutně nic není, už ráno lítala po chodbách nemocnice jak torpédo, ale naše noční dobrodružství mi zůstane dlouho vryté v paměti.

Proč to ale všechno píšu.
Na pohotovost jsme jeli do Motola a tam jsme byly také hospitalizované. Snažila jsem se soustředit na to, abych byla silná, nebrečela a nepřidělávala tím Lole zbytečný stres. V duchu jsem se připravovala na výčitky lékařů a sester a poučování o tom, jak nezodpovědná matka jsem. Bylo mi na nic a vyčítala jsem si, jak jsem to mohla dopustit.

Opak byl ale pravdou. Tolik empatie, pochopení a milého chování, jak ze strany sester, tak ze strany lékařů, jsem absolutně nečekala. Pochopili, že nic o opatrnosti vysvětlovat nepotřebuju. Že se mi prostě stala chyba a jsem z ní na dně i bez toho.
Vyprávěli mi vtipné příběhy o spolknutých žárovkách a korálcích v nose.

A to nebylo všechno - přijeli jsme samozřejmě v rychlosti s "holým zadkem", Mr. Happy se sice hned vydal zpět domů sbalit zavazadlo, ale já neměla v tu chvíli ani do čeho převléct své dítě zmatlané od hlavy až k patě živočišným uhlím. 
Všechno jsem si mohla vzít od sester - čisté oblečení, pleny, vlhčené ubrousky - vše mi bylo předáváno s úsměvem a ujištěním, že cokoli budu potřebovat, dostanu. Dokonce jsem si měla nahlásit, jakou značku kojeneckého mléka chci pro Lolu nechat dovézt, pokud by se náš pobyt snad měl prodloužit.

K dispozici byl také dětský koutek s hračkami, knihami a dětským počítačem. 

Když Lole potřebovali vzít krev, zeptali se mě, jestli si ji mají odvést nebo jestli chci být u toho s ní. Jelikož byla Lola z lékařů opravdu nervózní, odpustili nám některé rutinní postupy, aby ji zbytečně netrápili.

V nemocnici jsme strávily 20 hodin, během kterých se vystřídaly dvě směny. Všichni do jednoho byli usměvaví, zdravili a hladili Lolinku, občas se zastavili, aby prohodili pár milých slov nebo zavtipkovali.

Chci tímhle veřejně vyjádřit obrovské dík dětskému lůžkovému oddělení v Motole. Za pomoc, pochopení, optimismus a zcela bezchybný přístup.
Kéž by to takhle fungovalo všude!

27 komentářů:

  1. Moc hezky si to napsala a kritiky je dnes hodně a pochválí jen málokdo. To se většinou už nikomu nechce, kritika je zajímavější.

    OdpovědětVymazat
  2. Chválím personál za skvělý přístup. Jsem ráda, že se malé nic nestalo....

    OdpovědětVymazat
  3. Není nad zvídavé dítě, ale někdy je to o nervy. U nás jednou dcera vydloubala gelovou náplň z wc bloku. Od té doby jsem byla velice ostražitá na všechno. Včera v Motole jsem si říkala, že ta holčička je mi povědomá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak wc blok Lola ještě nezkoušela, ale jak jí znám, tak odteď zamykám záchod.
      Jinak jestli myslíte tu holčičku, co běhala jak splašená po celé čekárně a neměla ani boty, protože ty jsme taky zapomněli, tak ano, to byla Lola :)

      Vymazat
  4. Šmankote, to musela být noc. Hlásím se do klubu "neopatrných matek". Zítra tomu bude 14 dní, co jsem Elinku u našich na chalupě houpala na houpačce..takové látkové křesílko. Šlo o rozhoupávání. Vyzvednout nahoru a pořádně strčit, ať to lítá. Elinka vesele: "výš maminko, výš". Já zažraná do hry ozhoupívám co mohu. Posté zvedám houpačku, odpočítávám a místo strk, Elinka písk a letí k zemi. Krve by se ve mne nedořezal. Okamžitě sem panikařila:"Já jí zlomila ruku". Naši uklidňovali, že to nic nebude, ale Elinka stále pláče, ruku zvednout nemůže a za chvíli otéká. odmítá jet k doktorovi a tak bojkotuje oblékání. Že běhá jen v tričku je u nás na denním pořádku, ale v písecké nemocnici se diví na pohotovosti, na rentgenu i na ortopedii. Všichni do jednoho hned:"Proč je nahatá?" A nohy zmalované fialovou fixou je děsí snad ještě víc, páč se jeví jako modřiny. A ano, ruka je někde u lokte zlomená. Ódu na píseckou nemocnici bych zrovna nepěla, nebyli na nás zlí, ale uplně vstřícný přístup to také nebyl. A ještě týden musíme přetrpět se sádrou. Ještěže jsou ty děti takové přizpůsobivé, Elinka to levačkou zvládá bravurně.
    Jsem ráda, že Lola je vpořádku a mám zato, že se nám tu taky nějaké prskavky povalujou... Zítra poputujou pěkně mimo dosah.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verčo, díky, žes mě v tom nenechala! :)
      Já si zbytek našich prskavek dneska osobně odnesla do popelnice.
      Taky jsem ráda, že je Elinka v pořádku. Děti zvládají tyhle situace 100x líp, než dospělí :)

      Vymazat
  5. Hlavně, že je Lolinka v pořádku. A taku koukám, jak byli v nemocnici všichni milí. To se dnes moc nevidí. Vůbec jsem netušila, že jsou prskavky tak nebezpečné, doma je samozřejmě máme a ještě ve spodní skříňce, ale zamčené. Naštěstí odemknout ještě neumíme. No budu si muset na vše dávat větší pozor, jsem v tomto ohledu zatím velmi laxní ... tak aby se mi to nevymstilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když Lole začalo "badatelské období", tak jsme odklidili do zamčené komory veškeré léky a chemikálie, ale ty prskavky nám prostě unikly - a mimochodem jsem se o jejich velké nebezpečnosti taky dozvěděla až včera... Nikdy by mě samotnou nenapadlo, že něco tak běžného v sobě obsahuje v jedné krabičce smrtelnou dávku jedu i pro dospělého člověka... Budu se teď muset hluboce zamyslet, co dalšího nám mohlo uniknout. Protože tohle už nikdy nechci zažít a nikomu to nepřeju...

      Vymazat
  6. Teri, ten článek mě pěkně vyděsil, teda hlavně ta fotka, nadpis a pár řádků pod ním, pak už dobrý :-) Taky jsem hned začala přemýšlet, jestli tu nemám nějaké prskavky, protože Josefína všechno prohrabe.
    Muselo to pro tebe být hrozně náročné. Zvládly jste to obě skvěle. A je fajn, že máte pozitivní zkušenost s nemocnicí. Katka S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem neskutečně ráda, že tohle moje malé "prozření" dopadlo nakonec dobře. A taky jsem ráda, že se tu našlo už několik mamin, které to o těch prskavkách taky nevěděly (stejně jako já) a teď si na to dají pozor. Protože je to vážně svinstvo.
      Děkujeme moc za podporu! :)
      Jo a teď nevím, jestli je to na té první fotce poznat, ale Lola na ní dělá svůj "úsměv do objektivu" (který umí ale jenom když jí fotim mobilem :-D ), tak snad tam nevypadá nějak smutně, ta fotka je fakt nekvalitní, měla jsem s sebou jen mobil.

      Vymazat
    2. Je to poznat, že je to úsměv, jasně! A na té fotce s krtečkem je ti Lola hrozně podobná :-) Katka

      Vymazat
    3. To jsem ráda, že to jde poznat, už jsem nad tím totiž přemýšlela v nemocnici, jestli to ta mobilní fotka nějak nezkresluje, nedokážu v tomhle posuzování být objektivní :-D Aby si někdo nemyslel, že pláče a já ji ještě u toho fotím!
      Jo a máš pravdu - je mi na té druhé podobná! :)

      Vymazat
  7. JÁ(!) měla korálek v nose a jaká kočka ze mě vyrostla ... :o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

    Pusu vám oběma třema!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A jestlis četla ten doplňkový článek u Vyzobaný slunečnice, tak já zas byla ta, co projela na kole skleněnejma dveřma a vyrazila si u toho všechny zuby :-D Naštěstí byly mléčný!
      Děkujeme, taky posíláme pusu! :)

      Vymazat
  8. No pane jo, to jste si dali. Ale je krásné číst něco pozitivního o lidech z nemocnice - z toho mám fakt radost...
    No a jdu hledat prskavky. 100% je tu někde máme a mám dojem že v dolním a dobře přístupném šuplíku.... Takže díky. Al.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No dali, Alenko, hlavně, že je to za náma a nic z toho nakonec nebylo...
      No a jinak já teď doma taky hledám, co mi ještě uniklo... Jenže to se člověk dost často dozví až ve chvíli, kdy už je pozdě...

      Vymazat
  9. Uf, holky. To jsem se polekala. Ještě, že to byl jen planý poplach.
    Pro matku jsou to ale muka, viď...Kdo nemá děti, nepochopí, jak moc to bolí.
    A díky za takový přístup v nemocnici. To je skoro zázrak:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, to teda byly muka, to ti povim... I když nás v Motole skoro od začátku uklidňovali, že otrávené dítě vypadá úplně jinak než třeštiprdlo lítající po celý nemocnici, stejně jsem celou noc nespala a hlídkovala...
      A v Motole byli vážně neskuteční. Po svých jiných zážitcích s nemocnicemi jsem teda vážně čučela.

      Vymazat
  10. Uf uf uf! Jsem ráda, že je Lola v pořádku a ty jsi nejstatečnější a nejpečlivější matka!

    OdpovědětVymazat
  11. Moje holcicka taky vyzkousela vsechno. Od ptaciho trusu po korunu. Uz nevim kolik vseho snedla, na toxi linku jsem volala asi petkrat. Znam ty chvile kdy cloveku tuhne krev a pak otazky, sakra jak se mi to mohlo stat.. naprosto chapu a jsem moc rada, ze jsou ty nase holky v pohode a zvladly to bez uhony.. jen ja mim vic sedivych vlasu..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na pohotovosti mi jedna sestra povídala, že má tři děti. Dvěma se nikdy nic nestalo a to jedno bylo na pohotovosti furt. Říkala, že je to prostě povaha a že to jen tak nepřejde... No já ovšem pevně doufám, že smrtelně jedovatý věci už z pusy tahat nebudem, jinak můžou odvézt rovnou už i mě :-D

      Vymazat
  12. Jsem ráda, že je Lola v pořádku a moc mě potěšilo, že jsou v Motele tak milí.

    OdpovědětVymazat
  13. I já jsem ráda, že to u vás dobře dopadlo. Ulevilo se mi holky. Uf. Díky Bože:), to mu říkám, já za vás:)

    OdpovědětVymazat
  14. Hlavně, že je Lola v pořádku! A myslím, že každý má v šuplíku nějakou tu zkušenost "jak se tohle jenom mohlo stát...". Mávám.

    OdpovědětVymazat
  15. No uf, hlavně že jste v pořádku. Budu muset ty prskavky schovat někam do větších výšek. Že jsou jedovaté jsem netušila, je mi jasné, že to není nic dobrého k servírování a taky bych i přesto jela hned směr nemocnice, ale že až tak, to jsem fakt netušila. Moc díky!
    Důležité je, že malá nebude mít nějaký trauma zážitek, že se všichni chovali hezky, já moc dobré vzpomínky na nemocnice nemám a díky tomu jsem se bála i pobytu v porodnici, který byl nakonec fajn :)
    Jo a pandu, co má Lola na fotce, má náš malý taky a bez ní prostě neusne, je skvěle mazlivá :)
    Danda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano já to až do teď taky netušila, že jsou tak hrozně jedovaté... Vlastně by mě to ani nenapadlo u tak běžné věci, která se prodává i v papírnictví... Jasně, všichni tušíme, že jedlý to asi neni, ale že je to smrtelně jedovatý i pro dospělýho... To by mě taky nenapadlo.
      Taky jsem ráda, že na nás v nemocnici byli tak hodní... Lola sice hrozně plakala u odběrů krve, protože se jim to nějak nedařilo - tak to mě hodně mrzelo, že si to musela prožít... Ale hlavně, že nakonec všechno dobře dopadlo. Snad jí ta pozitiva (setkání s obřím krtkem a dětský počítač :-D ) vyvážila ten zážitek z odběrů... Myslím, že ten druhý den už měla Lola pocit, že jsme tam na výletě a docela si to užívala :-D

      No a panda? To je naše hračka číslo 1 ! :-D Bez ní mi nemůžeme udělat ani krok, Lola ji i krmí :-D Panda už teda podle toho taky vypadá, ale když jsem jí jednou nemilosrdně hodila do pračky, tak Lola seděla půl hodiny před pračkou, pozorovala točící se pandu a plakala... Takže už ani vyprat ji nemůžu, snad se mi jednou nerozpadne v rukách :-D
      Tereza

      Vymazat