o bosochození

O víkendu jsem se vydala na přednášku Janky Tóthové o bosé chůzi a výběru bot pro děti. Doteď se mi trochu rovnalo v hlavě, jak mám tenhle článek napsat. 

Množství informací, které paní Tóthová dokázala nacpat do necelých 2 hodin, je neuvěřitelné. Už po pár minutách prostě víte, že tahle žena ví, o čem mluví. Většina informací z přednášky je však bohužel písemně nepřenosná. Proto bych všem maminkám či tatínkům doporučovala si na tuto přednášku zajít předtím, než koupíte dítěti první boty. Věřte mi, že se na jejich výběr budete dívat úplně jinak, ať jste před přednáškou byli přesvědčeni o čemkoli. Paní Tóthová vysype na začátku přednášky na podlahu množství bot – rozřezaných vejpůl, s odříznutou podrážkou... To abyste pochopili, jak ty boty, které považujeme za nejlepší volbu, skutečně vevnitř vypadají. Protože co si budeme nalhávat – dokud je nerozříznete, tak to prostě nevíte. Janka to udělala za nás.

Chtěla bych tu rozepsat dvě témata, která nás v této otázce trápí nejvíc – bosá chůze doma a na moderních površích a výběr bot pro dítě. Rozdělím je do dvou článku, ať nejste hned zahlcení :) Tyto články navazují na můj dřívější článek „O nožičkách a botičkách“ – pokud jste ho nečetli, doporučuji přečíst si nejdřív ten. Jsou v něm základní informace.

Dneska tedy o té bosé chůzi. Skoro všichni se dnes shodují na tom, že bosá chůze v terénu je zdravá. Názory se rozcházejí u bosého chození doma a nošení minimalistické obuvi na rovném povrchu, jako je třeba asfalt. Například fyzioterapeut Pavel Bajnárek ve svém článku tvrdí, že v bosé chůzi v terénu či na rovném povrchu nevidí rozdíl: „Noha doma jako venku funguje pořád stejně – buď je zavřená v botě a má podstatně omezenou možnost vnímání a diferencovaného uchopování terénu, nebo je naboso a má možnost toho všeho, co jsem napsal minule. Doma to taky není úplně ploché – je tam plovoučka, lino, koberečky, prahy, dlaždičky, křeslo, židle, pohovka – dítě leze po všem. Z mého pohledu není rozdíl, jestli venku nebo vevnitř – boty jsou spíše na ochranu nožky proti poškození – tedy chladu a kamínkům.“ Celý článek ZDE.

I Janka Tóthová je stejného názoru, ačkoli na přednášce zmínila, že samozřejmě rovná podlaha nevyvolává v noze tolik vjemů – nejde o tvrdost podlahy, ta noze nevadí. Jde pouze o malou rozmanitost, stereotyp. Kdo mi ale bude tvrdit, že jeho dítě doma způsobně chodí pouze po podlahách a místech k chůzi určených, tomu snad ani neuvěřím, že dítě má :) Děti lezou všude. S dětmi máme i my o nerovnosti povrchu snadno postaráno. Já jsem dneska už asi třikrát šlápla v chodbě na dřevěnou kostku. Děti navíc lezou po gaučích, postelích, chvíli jsou na parketách, chvíli na koberci... Závěr je jednoduchý – moderní povrchy z hlediska rozmanitosti nejsou pro chodidlo úplně ideální. Pořád jsou ale lepší, než boty nebo bačkůrky (hlavně ty naše oblíbené české, s podrážkou tvrdou jako beton). Obuv rozhodně na rovné povrchy nevyzraje – naopak, ještě dopad na chodidlo zhorší. Jak by přece zavření chodidla do boty mohlo pomoci k jakékoli rozmanitosti. Není nic stereotypnějšího, než stále stejný povrch v botě. A to může být anatomicky tvarovaná, jak chce.

Totéž platí venku. Děti chodí po obrubnících, šlapou na kamínky, dlažky a kde co, co se po chodníku válí. Pokud jsou však vaše chodníky čisté, rovné, bez děr, prasklin a takového toho běžného bordelu, přijďte se projít k nám po Holešovicích. Tady je to co do rozmanitosti přímo ráj :-D

U Janky na webu najdete taky pár tipů, jak s dětmi vyzrát na rovné povrchy: KLIK.

Bosá chůze je to nejlepší, co můžete noze dopřát. Ať už v terénu, či doma. 

Zítra uveřejním ještě jeden článek, který jsem napsala na základě navštívené přednášky - a to o tom, na co si dávat velký pozor při výběru bot pro dítě.