středa 23. října 2013

květáková


Fotka už je to starší, ale pořád mě rozesmívá.
Vždycky, když si myslíme, že už sní prakticky cokoli, něco nás překvapí.
Ale po pár soustech jí zachutnal a má ho ráda doteď. To jen ten prvotní šok :)

neděle 20. října 2013

časosběrná


Vracíme se na místo činu (na té první už jsem tušila, že budu rodit). 
Strom se mění spolu s námi.

sobota 19. října 2013

překážkový běh


Plazit se ještě neumí, ale válet sudy zvládá po celé místnosti. 
Dneska se narolovala na plyšovou prasnici a pokusila se ji převálcovat. Nepovedlo se. Zasekla se, musela jsem zasáhnout.

středa 16. října 2013

nošenka


Když byly Lole tak 4 měsíce, tak ji poprvé napadlo podívat se ze šátku nahoru. Byla strašně překvapená, že mě tam vidí a tak dlouho se na mě se zakloněnou hlavou udiveně koukala, až z toho v té pozici usnula. (přidržovala jsem jí hlavu rukou)
Od té doby to dělá pořád a má z toho děsnou legraci. Vždycky se na mě dlouho upřeně kouká, když někam jdeme, a jakmile se kouknu já na ni, začne se smát a rychle se podívá jinam.
V šátku je prostě sranda.

neděle 13. října 2013

půl !

Přesně před půl rokem touhle dobou jsem chodila po bytě jako lev v kleci, kontrakce jsem měla už 5 hodin, z toho poslední 3 hodiny po 5ti minutách. Pořád jsem si ale nebyla jistá, že je to ONO. Čekala jsem to jiné. Mnohem horší vlastně. Celé odpoledne bylo dost zmatené, věděla jsem, že mám jet do porodnice, jakmile se kontrakce zkrátí na 5 minut, ale pořád se mi to nějak nezdálo, tak jsem čekala.

V půl deváté, když se pořád nic neměnilo, jsem volala do porodnice, co mám teda dělat. Řekli, ať přijedu a že uvidíme. Tak jsem jela, nechali si mě tam a Lola se narodila za dalších 9 hodin kleštěma. Co přesně se stalo nevím, ale něco se pokazilo hned na začátku, kdy mi bezdůvodně praskli vodu a od té chvíle mě čekalo nejhorších 8 hodin mého života. Naštěstí Lola přežila bez sebemenší újmy na zdraví, já s menší fyzickou újmou a větší psychickou.

Ze všeho jsem se ale do konce šestinedělí vyhrabala. A už tehdy jsem to říkala a ten pocit je pořád silnější - i kdyby náš porod byl 1000x horší, tak to stejně stálo za to!!! Lola je to nejlepší, co se mi kdy v životě stalo a zároveň to největší, co jsem kdy dokázala.







pátek 11. října 2013

do knihovničky


Před pár týdny jsem si v DM vytiskla slevu 30% a poštovné zdarma na dětské knížky z Albatrosu. 
Tak jsme se rozhodli dát základní kameny Lolinčině knihovničce. 

některé moje oblíbené z dětství (snad se budou líbit i Lolince):


úterý 8. října 2013

zase jedna kreativní


Tyhle kostky má Lola moc ráda. Obecně si ráda hraje s věcma většíma, než je její hlava. Stará kostka od Déglingos se jí už trošku okoukala, žádnou jinou aspoň trošku hezkou jsem v obchodech nenašla, takže nastal čas opět zasednout za stroj.


K výrobě "aktivní kostky" budete potřebovat molitanovou kostku k tomu určenou (já mám rozměr 15x15 cm), 6ks bavlněných čtverců o velikosti 17x17 cm a různé serepetičky, co kde najdete po bytě nebo v dílně. Já jsem použila stužky, dřevěné knoflíky, dřevěné korálky, krajky a provázky. 

Papírovou kostku na základce snad aspoň jednou skládal každý, s touhle je to dost podobné. Až si promyslíte, jaké různé aktivity bude kostka obsahovat, začněte ji šít podobně, jako byste skládali tu papírovou. Nezapomeňte průběžně všívat aktivity. Každou hranu, na které nějaká aktivita bude, doporučuji 3x prošít, aby je vynalézavá miminka jen tak snadno nedokázala urvat. Pokud budete používat korálky, knoflíky či podobné drobnější věci, doporučuji vybírat pouze velké kusy tak, aby je v případě nehody nemohlo dítko spolknout.

Postupně přišívejte jednu hranu po druhé do tvaru kostky. Nakonec nechte dvě hrany otevřené - vytvoří otvor, kterým dovnitř vsunete molitanovou kostku. Tyto dvě hrany pak zašijte v ruce.
A je to. Jednoduché, rychlé, účinné :)


neděle 6. října 2013

večerní hra


Každej večer. Nejdřív si sundá ponožky, pak si strčí hlavu pod mantinel, kouká ven a strašně nahlas u toho piští. Když se nikdo nedívá, hází tudy dolů dudlíky a hračky, které se jí v postýlce zrovna nehodí.

pátek 4. října 2013

občanka Lola


Ještě v těhotenství jsem byla přesvědčená, že strojené obřady typu Vítání občánků se naší rodině rozhodně vyhnou.

Jenže pak vyšlo v časopise Prahy 7 oznámení o tom, jak, kde a kdy je možné se na Vítání občánků přihlásit. V Loliných 5ti měsících po dlouhé době zapracovaly hormony a mě najednou přišlo hrozně líto, že to naše ubožátko by o tu SLÁVU přišlo! Tak jsem ji přihlásila. Hned při začátku obřadu jsem si ovšem vzpomněla, proč jsem byla původně rozhodnutá jinak. 
My prostě na obřady tohoto typu nejsme dostatečně seriózní. Já i Mr. Happy jsme sice při přednášení básní a pění písní vykuleným nic-nechápajícím miminům (paní se jim při tom skutečně upřeně dívala do očí!) vydrželi se nesmát (udivené výrazy jsme však skrýt nedokázali), nicméně Lolin hurónský smích doprovázel celý přednes.

Ale nakonec to bylo vlastně celkem fajn. Patnáctiminutový obřad jsme přežili všichni bez újmy na zdraví, Lola dostala spoustu pěkných dárků a po dlouhé době máme konečně zase rodinnou fotku!

čtvrtek 3. října 2013