středa 16. října 2013

nošenka


Když byly Lole tak 4 měsíce, tak ji poprvé napadlo podívat se ze šátku nahoru. Byla strašně překvapená, že mě tam vidí a tak dlouho se na mě se zakloněnou hlavou udiveně koukala, až z toho v té pozici usnula. (přidržovala jsem jí hlavu rukou)
Od té doby to dělá pořád a má z toho děsnou legraci. Vždycky se na mě dlouho upřeně kouká, když někam jdeme, a jakmile se kouknu já na ni, začne se smát a rychle se podívá jinam.
V šátku je prostě sranda.

4 komentáře:

  1. Nošení zdar! Taky si ho užíváme, děti i rodič :-)
    S radostí procházím archiv blogu a určitě se budu ráda vracet :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji! :) Zrovna koukám na Váš blog a čtu, že jste rodila ve Vrchlabí. Zrovna dneska v podvečer jsem přítele přesvědčovala, že druhé miminko jednou prostě musíme jet rodit tam :-D

      Vymazat
  2. Jéé, děkuji za připomenutí této chvilky..pamatuji, jak sme s manželem řešili, páč sme se se šátkováním střídali, jaké je to kouzelné, když na nás najednou taklen z blízka kouká :-* a jeden čas sme měli hru, "kde je Elinka"..nosič kouká všude možně, jen né na nošence a ten náš z toho byl dycky celej říčnej a nedočkavej, kdy bude nalezen :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to super, jak pro ně (i pro nás) najednou ten svět má jiný rozměr, když začnou i ze šátku komunikovat. Lola má teď různé šátkové hry, třeba v metru pořád natahuje ruce po lidech sedících vedle nás, a když k ní taky natáhnou ruku, tak rychle uhne a kouká se jinam, jakože ona nic :-D Je to super, jak jsou v tom šátku takoví sebevědomí :-D

      Vymazat