den třetí / cesta do Oxfordu

Poslední dopoledne v Londýně - Picadilly circus a Oxford street cestou na nádraží. V poledne vlakem do Oxfordu.

V Oxfordu bydlí moje sestřenice s rodinou, takže jsme tu na návštěvě. 

Stihli jsme krátkou procházku městem a dlouhé skákání na trampolíně. ♥

den druhý / Londýn z rychlíku

Lola má před každou naší cestou různorodá přání, obvykle na základě dětských cestovatelských knih. Takže o tom, co chce podniknout v Londýně, měla jasno už před odletem: chce se projet v horním patře double deckeru, chce se projet lodí po Temži a taky chce na ten "obří kolotoč" (tohle přání přidala až cestou) - aka London Eye.

Jelikož je tentokrát Londýn jenom naše přestupní stanice na cestě do Oxfordu, nemáme tu moc času vidět všechno, co by za vidění stálo, ale přání se nám splnit podařilo a k tomu vidět spoustu věcí navíc. 

Prošli jsme se přes Tower Bridge, double deckerem dojeli k London Eye, prošli se po nábřeží, zašli do mořského světa (mimochodem úplně nejlepší mořský svět, jaký jsme zatím navštívili!), no a i na tom obřím kolotoči jsme se tedy svezli.

Po polední pauze (kterou jsme si vzhledem ke ztracenému kočárku museli zajet udělat zpět do hotelu) jsme si zajeli lodí k Big Benu a parlamentu, odtud procházkou parkem St. James' k Buckinghamskému paláci.

Přání splněna!

Byl to takový Londýn z rychlíku, ale aspoň kousek jsme ho dětem ukázali. ♥

No a kočárek... ten už je podle chytré letištní aplikace od odpoledne v Londýně. Tak proč ho pořád ještě nemáme? :D

den první / Ahoj, Londýne!

Jsme v Londýně!

A nemáme kočárek. Neplánovaně. Je to celkem legrační, protože jsme pár dní dozadu doma polemizovali, jestli je ještě nutné cestovat s kočárkem nebo není. Nakonec jsme usoudili, že to vzhledem k některým pozdním příletům/příjezdům a dlouhým chvílím bude rozhodně lepší.

No ale na letišti mají jiný názor!

A tak nám ten kočárek ztratili. :D

A my nevzali ani nosítko. Jsme vzali přece kočár, že jo. :D

Dlouhé čekání na letišti na zprávu o kočárku byla dost nuda (navíc jsme stejně od začátku věděli, že je kočárek prostě ztracenej, jakmile se neukázal na pásu, už jsme tohle hledání jednou zažili), ale děti to zvládly v pohodě, akorát už byly dost unavené. Oni ale obecně zvládají dobře i tyhle trochu vypjaté situace.

Cesta z letiště pak byla teda trochu posilovací, protože Alánek nám usnul v metru a bylo ho potřeba na rukou odnést do hotelu, princátko naše šestnáctikilové. Ale naštěstí to nebylo nijak daleko a jsme dva, vystřídali jsme se a nakonec z toho bude taková vtipná historka z naší malé cesty do Anglie.

Výhled z hotelu máme krásný!

A to je tak všechno, co jsme zatím stihli.

Tak zítra!

do knihovničky / Dlouhá cesta, Petr Horáček

Dneska o jedné knize, která sice ještě nevyšla, ale až vyjde, bude zaručeně stát za to. Bude to totiž první kniha Petra Horáčka napsaná v češtině. A pomoct jí na svět můžete i vy - tím, že si jí koupíte v předprodeji a pomůžete tak naplnit Hit hit kampaň vedoucí k jejímu vydání. Navíc knihy z předprodeje to stihnou pod stromeček! ♥

rozhovor / Mnichovické panenky

Já teda nechci ještě vůbec strašit s Vánocema, sama je začínám řešit většinou až v listopadu, ale pokud má člověk v merku nějaký hodně osobní nebo i personalisovaný dárek na míru, musí si ho zkrátka nechat vyrobit včas.

Já jsem asi tak před rokem objevila na fleru jednu paní, která šije nádherné panenky (i na míru dle vašich představ či s vyšitým jménem dítěte), dokonce jsem se tu o ní zmiňovala jednou ve fler tipech. Pak jsem se s ní potkala v květnu na Mint marketu v Holešovicích, nechala u ní vyrobit princeznu s vyšitým jménem Lola a taky jsem jí trochu vyzpovídala, abyste se o její značce Mnichovické panenky něco mohli dozvědět i vy.

No a hlavně abyste o ní vůbec věděli!

Veronika Vykoukalová, která za značkou stojí a všechno sama vymýšlí a šije, se nebojí žádné výzvy, takže kromě svých ryze autorských panenek také dělá verze podle Elsy, Lociky, Doktorky Plyšákové nebo dalších holčičích hrdinek. Je pro mě až neskutečné, jak moc jsou tyhle Veroničiny princezny poznatelné (nemusíte se bát, že vám dítě vmete do obličeje, že tohle přece není Elsa! Lola je všechny sama poznala) a přitom tak úžasně své, tedy spíš Veroničiny, a daleko, daleko krásnější, než jakýkoli "originál".